"Dostala jsem zánět do třísla, asi jak jsem si ulevovala operované noze," vysvětlila.
Skutečně váhala, než na levou nohu naložila obvyklou zátěž. V zimě v Africe běhala jen po trávě a téměř výhradně směrem doprava, obráceně než při závodech.
Zrovna ve chvíli, kdy to vypadalo, že se blíží návrat, jí rozbolelo v pravém třísle. V konci dubna se po pěti dnech předčasně vrátila ze soustředění v maďarské Tatě. Od té doby marodí. To je špatné, času má málo.
"Hrozně to utíká," říká Formanová. "Je těžké uvěřit, že bych na mistrovství světa nakonec nejela. Na podzim už jsem se se sezonou loučila. I doktoři říkali, že to nestihnu. Jenomže pak to začalo vypadat nadějně." Dnes je jasné, že jestli Formanová letos bude závodit, tak až těsně před světovým šampionátem. Má jedinou výhodu. Nemusí usilovat o účastnický limit. Start má jistý. Je totiž světovou šampionkou.
"Můžu se rozhodnout týden před mistrovstvím světa," pochvaluje si. "V tomhle stavu si nedávám nejvyšší cíle, nepřemýšlím o medaili. Ale nemohu tam jet s tím, že bych vypadla z rozběhu. Uškodilo by mi, kdybych tam jela a brzy vypadla." Je to zodpovědný přístup šampionky. Nepojede se utkat s elitou, pokud si nebude jistá, že je se soupeřkami rovně připravená.
Formanová nemusí plnit limity, které stanovují funkcionáři. Jenže má svůj vlastní. A ten je ještě tvrdší.
"Dvě minuty, limit českého svazu, mi nezajistí postup do semifinále. Já potřebuji běhat kolem minuty a osmapadesáti vteřin. To je hranice finále. Pojedu, jen pokud budu mít na slušný výkon, za který bych se nemusela stydět." Každý den má teď svou cenu.
Zranění třísla se pomalu lepší, ale Formanová se zřejmě nedostane k prvnímu závodu dřív než v půlce července. Devátého srpna se v Edmontonu běží rozběh osmistovky na mistrovství světa.
"Zatím vůbec nemůžu říct datum, kdy začnu klusat," říká Formanová. "Ale nevzdávám to. Jsem pořád v pohybu. Chodím do posilovny, doma jezdím na rotopedu." Třeba to dokáže, a přece jenom se dá do boje o finále mistrovství světa, o návrat mezi elitu. Vůbec to není vyloučené. Ludmila Formanová je tvrdohlavá a je zvyklá bojovat do konce. A navíc se jí moc stýská. "Potřebuji pocit, atmosféru závodů. To mi schází a žádný trénink mi to nenahradí."
