Bubka doufá, že ho někdo brzy překoná

  • 4
Ostrava - Lehce prošedivělý muž pečlivě pročítá startovní listiny Zlaté tretry. „Čekám skvělý večer,“ prohlásí pak ambasador mítinku. Sergej Bubka. Jednou vyhrál olympiádu, šestkrát mistrovství světa. Pětatřicetkrát vytvořil světový rekord. Dokázal skloubit rychlost a pružnost. Tyčku držel výš než všichni ostatní.

Z nejlepšího tyčkaře všech dob se proměnil ve sportovního diplomata, politika a podnikatele. Je předsedou komise atletů Mezinárodního olympijského výboru.

„Jsem rád, že jsem zůstal u sportu, něco mu mohu vrátit,“ říká Bubka. „Není to ale lehká práce. Musíte dělat dobrá rozhodnutí a spousta lidí má jiný názor.“

V ukrajinském Doněcku zřídil pod vlastním jménem školu pro talentované sportovce. Zaměstnává deset trenérů pro 300 dětí. „Nevěnujeme se jen tyčce, ale taky dálce nebo výšce,“ vypočítává.

Žije v Monte Carlu, přesto tráví v rodné zemi víc času než dřív. Dokonce byl zvolen do ukrajinského parlamentu. I tady má na starosti sport.

S bratrem Vladimirem provozuje mrazírny, restaurace, benzinky a pekárny. „Jsem hodně zaměstnaný,“ povídá.

Sportovní kariéru završil v 37 letech smutně. Na olympiádě v Sydney nepřekonal svou základní výšku 570 centimetrů a odešel bez jediného platného pokusu. O pět měsíců později oficiálně ukončil kariéru. Už jej příliš trápila věčná zranění.

Prezident Kučma tehdy nazval Bubku „hrdinou Ukrajiny“. Rozloučit se s ním přišlo šest tisíc lidí.

Videopřání mu poslal monacký princ Albert i fotbalista Andrej Ševčenko. „V Sydney jsem naposledy skákal naplno. Od té doby jsem předváděl jen cvičení,“ říká.

Kolik by zvládl dnes? „Možná mezi 550 a 580. Ale chci si uchovat pěkné vzpomínky.“

Pořád se udržuje ve formě, pod černým tričkem se rýsuje vypracovaná postava. Rád chodí do posilovny, hraje fotbal nebo tenis. Na tenisové turnaje občas doprovází mladšího syna Sergeje.

„Ale málokdy. Minulý měsíc jsem s ním byl v Miláně, tam hrál semifinále juniorů.“

Syn dostal volnou kartu i pro mužský challenger v Prostějově. Otec s ním raději nehraje. „Dostal bych dvakrát 0:6,“ směje se.

Nepotatil se ani starší syn Vitalij, místo tyčky zkouší fotbal. Přesvědčoval otce, ať se pokusí o návrat.

„Říkal mi: Tyčka není dnes tak silná, vrať se na olympiádě v Aténách. Odmítl jsem. Udělal jsem před třemi lety dobré rozhodnutí,“ tvrdí Bubka.

Dnes nikdo zdaleka nedosahuje jeho výšek. „Skáče se mezi 590 a 595 centimetry. To jsou výsledky jako z osmdesátých let,“ podivuje se. „Můj světový rekord 615 centimetrů není maximum. Myslím, že jsem byl schopný skočit 640.“

Současným závodníkům vyčítá špatnou techniku. A chybí mu tyčkař, který by čněl nad ostatní. Tak jako před lety on.

„Když je jeden lídr, ostatní se ho snaží napodobit. Podívejte na ženskou tyčku, tam ty nejlepší soutěží mezi sebou,“ říká Bubka. „Přesto doufám, že mě brzy někdo překoná.“


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž