1. Neházet na jistotu. Nevyplatí se to. Však i trenér Jan Železný říká: „Hodů na jistotu jsem se vždy bál.“
2. Ale ani nedivočit. „Rozběh musíte přizpůsobit povrchu,“ tvrdí Veselý. „Ten zdejší je hodně rychlý. Lepší je běžet po něm pomaleji.“
3. Neřešit délku rozběhu. Dříve ho dovedlo rozhodit, když závodil na stadionu, kde byl rozběh krátký. Lamentovat nad ním se už odnaučil. „A tady je prostoru dost.“
4. Srovnat si hlavu. Kvalifikaci zažívá jen jednou do roka. „To je strašně blbé. Na mítincích ji nenacvičíte. Je to pak hodně o hlavě.“
5. Využít vědomí, že má formu. Vede Diamantovou ligu, dobře se cítí. To si připomíná. Už po rozhazování si řekl: Jde ti to, lehce to rozběhneš a hodíš prvním pokusem.
6. Nenechat se zaskočit čekáním. „Hodinu před závodem si zaházíte, pak vás zavřou do svolavatelny, dovedou na stadion, dají vám k dispozici dva hody a musíte hned závodit. Na to musíte být připravení.“
7. Udržovat se v pohodě. Při čekání na svůj hod se projde, popoběhne. Občas prohodí pár slov se soupeři. „Je lepší trochu se rozptýlit a nemyslet pořád jen na závod.“
8. Ale nevypínat mysl úplně. „To byste potom mohli zaspat váš pokus. Rozhodčí vás začnou nahánět a vám už jede čas.“ Což však nebyl včerejší Veselého případ. Přišel, viděl, jako první ze skupiny odhodil – a pokusem 83,63 postoupil.
9. A kdyby se přece jen nedařilo, tak nepanikařit. Tréninkový kolega Jakub Vadlejch „visel“ před třetím pokusem nad propadlištěm. Přesto se zkoncentroval a poslal oštěp za čáru limitu, na 83,96. Jenže při odhodu Vadlejch upadl a rozhodčí odmávli přešlap. Zlobil se: „Žádný nebyl. Vrškem jsem byl ve vzduchu přes čáru, ale to můžeme, jen se jí nesmíme dotknout.“ Český protest neuspěl. Veselý bude ve středu ve finále sám.
