Jiří Sýkora

Jiří Sýkora | foto: Profimedia.cz

Juniorský šampion v desetiboji Sýkora: Letos mi vyšlo úplně všechno

  • 0
Třebíčský desetibojař Jiří Sýkora se díky vítězství na mistrovství světa juniorů stal Atletem Vysočiny 2014. Teď by se rád probojoval i na halový evropský šampionát v Praze.

Když přišla od organizátorů ankety Atlet Vysočiny pozvánka na slavnostní vyhlášení letošních výsledků, bylo naprosto jasné, kdo se stane jejím vítězem. Krátký text byl totiž doplněn snímkem, na němž se rozesmátý desetibojař Jiří Sýkora raduje z titulu juniorského mistra světa.

„Překvapení to opravdu nebylo. I když mě tyhle ankety moc neberou – a rozhodně bych se nezbláznil, kdyby mě nakonec nevybrali,“ říká devatenáctiletý člen Spartaku Třebíč, kterého musel při přebírání ocenění zastoupit jeho kouč Jiří Kliner. Sýkoru do Jihlavy nepustily tréninkové povinnosti.

Vzpomněl jste si vůbec, že je vyhlášení nejlepších vysočinských atletů? A co jste v době, kdy ostatní ve svátečním netrpělivě čekali na výsledky, dělal?
Samozřejmě, že jsem si vzpomněl. A místo čekání v obleku jsem regeneroval na soustředění tady v La Santě na Kanárech.

Bude vás prvenství v anketě i něco stát? Třeba fotbalisté přispívají do společné kasy po každém úspěchu…
Možná jen pár odpovědí na otázky novinářů. (směje se) Jinak atleti nic neplatí.

Jednu slavnostní akci už přece jen máte za sebou – nedávné vyhlášení českého Atleta roku. Při něm se zdálo, že si začínáte pěstovat „movemberovský“ knírek. Vydržel vám?
Není to jen knírek, už od minulých Kanárů pravidelně zastřihuju kompletní vous do určitých linek. A jak dlouho mi vydrží, uvidíme. Dokud někdo nepráskne dveřmi. (usmívá se)

Desetibojař Jiří Sýkora se raduje z titulu juniorského mistra světa,
Desetibojař Jiří Sýkora se raduje z titulu juniorského mistra světa,

Podle fotek na vašem facebookovém profilu se může zdát, že soustředění na Kanárských ostrovech je velká pohoda. Jaké tedy ve skutečnosti je?
Udělat fotku a dát ji na Facebook zabere jen pár sekund. To trénink trvá kolem dvou hodin, každý den máme hned dva a nezbytná je také hodinová regenerace. A když zbudou síly a chuť, dáme si třeba ještě tenis nebo si jdeme zaplavat. Rozhodně se nenudíme.

Na váš oblíbený basketbal jste vhodný plácek nenašli?
Plácek je tady pěkný, ale na basket není dost lidí. Každopádně už mi schází a těším se na něj. Ale dočkám se brzy. Kolem Vánoc bych měl být v Třebíči, kde správná parta určitě bude.

Kdy se ze soustředění vracíte? A jaký program – kromě zmíněného basketu – máte na prosinec?
Zpátky letíme 30. listopadu. Potom budu dva týdny v Praze, týden v Nymburce a pak už vyrazím domů do Ptáčova.

Svátky asi budete mít hodně nabité. Kamarádi už vás prosí, ať si je nezapomenete zapsat do diáře? A jaké by podle vás měly být ideální Vánoce?
Nabité budou určitě. Ale že by mě někdo musel prosit, abych si na něj udělal čas, to ne. Sám bych chtěl stihnout všechny, pokud to bude možné. I když to asi reálné není. A ideální Vánoce si ani představit neumím. Stačí mi, když jsem spokojený a je přátelštější atmosféra. Ale nějaká přání přece jen mám… Rád bych se podíval na silvestra třeba do Paříže. Jenže nevím, jestli mi to tréninkový plán dovolí. Závody už budou za dveřmi.

A co si přejete za dárek? Přibudou nějaké nové sportovní boty do vaší sbírky?
Na dárky já nejsem. Co potřebuju, mám. Největšími dárky proto budou zrekonstruovaná regenerace v Centru sportu Ministerstva vnitra, kde bydlím, a sponzorství od Nike. Takže těch párů bot bude nakonec asi vícero. (usmívá se)

Český desetibojař Jiří Sýkora v dálkařském sektoru během závodu na evropském...
Před lety atlet Jiří Sýkora koketoval s baseballem, nyní se však už naplno...

To vám musím pogratulovat... A když už jsme se dostali skoro ke konci roku, jaké bude vaše ohlédnutí za uplynulými dvanácti měsíci? Vzpomenete si hlavně na zisk titulu juniorského mistra světa v americkém Eugene, nebo na všechny dobré okamžiky?
Zlatá medaile byla taková třešnička na dortu, protože letos mi vycházelo úplně všechno. Dařilo se mi ve všech důležitých závodech a zdraví sloužilo na sto procent. A po Eugene už jsem si vyloženě užíval.

„Užívání si“ zní u atleta skoro nebezpečně. Ale vy určitě myslíte, že z vás všechno spadlo…
Přesně. Splnil jsem, co jsem chtěl, a mohl si oddychnout od těch závodních nervů.

To, že jste o tři týdny později na evropském šampionátu dospělých v Curychu desetiboj nedokončil, vám náladu nezkazilo?
Maličko ano. Ale ve Švýcarsku se ode mě nic nečekalo, takže jsem mohl zůstat vcelku klidný.

A co dělá kotník, který vás tehdy poslal ze hry?
Ten už je dávno plně vyléčený.

Samá dobrá zpráva. Ale zkusme se podívat i dopředu: letos jste překonal v desetiboji hranici 8 000 bodů, jaká bude meta pro příští rok? A jste typ, který si dává konkrétní cíle?
Nerad o nich mluvím nahlas. Ale hlavní cíl bude uspět na mistrovství Evropy do 23 let. A jako další metu mám, dostat se na halový evropský šampionát v Praze a mistrovství světa v Pekingu. Co se bodů týče, doufám, že se zlepším v každé disciplíně a tím pádem i v celém desetiboji. Budu až takhle konkrétní. (směje se)

Když jste zmínil Prahu – o lístky na halový evropský šampionát byl velký zájem. Nakoupil jste jich pro známé dost? Nebo raději žádné, když ještě není jasné, že se na něj probojujete?
Nekoupil jsem nic. Budu o ně žebrat na poslední chvíli, když to vyjde.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž