Na začátku osudové cesty, která svedla Josefa Abrháma a Libuši Šafránkovou, byli moravští ochotníci. Coby dítě u nich vystupovala mladá Libuška, šlapanické děvčátko s obrovským talentem, která, byť oba rodiče byli kantoři, měla raději divadlo než školu. Ráda trávila čas u babičky, milovnice oper a operet, kde si mladá dívenka oblíbila árii Měsíčku na nebi z Rusalky.
U Abrhámů, majitelů cihelny v nedalekých Kunovicích, zase hráli s ochotníky rodiče a tak se lásce k divadlu učil mladý Josef. Libuše začala na prahu dospělosti studovat na brněnské konzervatoři, Josef při volbě budoucího povolání tápal. Jeden čas se dokonce rozhodoval pro dráhu faráře a chtěl následovat cestu svého děda z matčiny strany Jozefa Hollého.
To byla mimochodem velmi zajímavá osobnost, kromě kázání psal Hollý dramata, která s oblibou hráli na počátku 20. století slovenští ochotníci. Nadaný předek zemřel v pouhých 33 letech na cukrovku, geny však předal prostřednictvím svých tří dětí dál.
Josef Abrahám se vydal do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník a zároveň řešil otázky víry. Líbila se mu kázání i myšlenky a práce farářů, nakonec se však dostal na bratislavskou divadelní fakultu, prý „jen z pudu sebezáchovy a čirého zoufalství, že z něj nic nebude“. Odtud pak přestoupil na pražskou DAMU.
Do Prahy mířila i mladá Libuška, která předtím měla za sebou už první filmovou roli. Protože si spolupráci s mladou studentkou v brněnském divadle velmi chválili, vybral si ji režisér Moskalyk do legendární Babičky s Jarmilou Kurandovou.
Před kameru se postavila coby mladá Barunka a hned dojala celý štáb. Její vůbec první záběr byl zároveň posledním záběrem celého filmu a mnozí ho pamatují – plačící Barunka vyběhne k úlům a oznámí včeličkám, že babička zemřela. Tehdy osmnáctiletá herečka vzala prý roli tak upřímně, že plakala doopravdy a režisér pak dokonce zapomněl dát pokyn kameramanovi, že má přestal točit.
Brzy se točil další záběr, který se objeví na začátku filmu, kdy čtrnáctiletý herec Erik Pardus pronese větu: „Co jsem ti říkal, babička nepřijede.“ Napoprvé to řekl s tak absolutním brněnským přízvukem, že se režisér zvedl ze židle, zastavil na půl hodiny natáčení a řekl: „Naučte ho někdo česky.“ Když se po třiceti minutách točil záběr znovu, bylo to trochu lepší, ale stále byla slyšet brněnština. „No co, babička bude z Brna,“ povzdechl si Moskalyk a jelo se dál.
Po prvním filmovém úspěchu se dvacetiletá Libuše Šafránková vydala hledat štěstí v pražských divadlech. Brzy točila Popelku, která jí získala věhlas i v zahraničí, zároveň hrála v Činoherním klubu, kde se setkala s Josefem Abrhámem, už třiatřicetiletým nadaným hercem, který měl skvělé kritiky a zároveň poměrně vážný vztah se zpěvačkou Naďou Urbánkovou.
Záběr z filmu Přijde letos Ježíšek?
Mladičká herečka mu na zkoušce padla do oka, prý ho zaujalo, že nedělá chyby. On se zase líbil jí, u toho dlouho zůstalo. Oba se zdálky okukovali, tu na jeho zkoušce, tu na jejím představení a společně si zahráli až po delší době v komedii Poprask na laguně. Někdy v té době se Josef osmělil a pozval kolegyni na večeři. Zrodil se vztah, o kterém se později až od své kadeřnice dozvěděla Naďa Urbánková.
Poté, co se láska stala oficiální, přišel čas navštívit rodiče. Když si ovšem tatínek Libuše svého nastávajícího zetě prohlížel, užasl. Už se totiž potkali. „Kde to bylo?“ tápal starý pán, ale hned si vzpomněl. „Ve vlaku, někdy na počátku 60. let, kde ten mladý a velmi smutný hoch seděl s tvářemi v dlaních a snad i plakal,“ vyprávěl otec a brzy se dozvěděl, že Josef Abrhám tehdy skutečně truchlil. Na leukémii mu totiž zemřela ve 26 letech sestra.
V roce 1976 se milenci vzali a začali spolu hrát v mnoha filmech, například ve Vrchní, prchni!. I k němu se váže jedna z historek. Ve chvíli, kdy jde soused Pařízek v podání Zdeňka Svěráka ukázat Libuši Šafránkové „inženýra Králíka“, ta mu ve dveřích vlepí obrovskou facku. To prý ve scénáři nebylo, ovšem oblíbený filmový i manželský pár si na placu mohl v rámci umělecké improvizace ledacos dovolit.
28. října 2019 |
