V rozhovoru pro web Brainee.sk Patricie Pagáčová prozradila, že v soukromí si momentálně užívá hlavně svou roli maminky čtyřměsíční dcery Bibiany.
Na Instagramu máte přes půl milionu sledujících. Do jaké míry je podle vás nutné, aby si herečka budovala osobní značku na sociálních sítích?
Dá se říct, že Instagram je u mě velká náhoda. Do velké míry mi pomohla předloňská SuperStar. O nahánění nových fanoušků mi nejde, sociální sítě nijak neprožívám. Vnímám je jako přirozenou součást doby.
Neabsolvovala jste tedy žádný kurs, jak na sociální sítě?
Považuji to za ztrátu času, není pro mě důležité mít dokonalý Instagram.
Zveřejňujete online také fotografie a videa své několikaměsíční dcery. Máte nějaké hranice, za které byste nešla?
Myslím, že čím více bych ji neukazovala, tím více by se o ni lidé a média zajímali. Nezveřejňuji její fotky od rána do večera, snažím se udržovat nějakou rozumnou hranici, stejně jako v každé další oblasti svého života.
O váš život se poměrně často zajímá i bulvár. Jsou chvíle, kdy vám to překáží?
Bulvár je součástí herecké branže a můžeme ho nazvat jakousi daní za svou práci. Když už ale mluvíme o tom nepříjemném bulváru, nechápu, proč je tak bavím a proč po mně bulvár tak jde. Na druhou stranu si říkám, že lidé, kteří mě znají vědí, jak co je a ostatní si mohou udělat vlastní názor.
Když jste si v minulosti prošla proměnou a dost jste zhubla, byla jste středobodem pozornosti mnoha médií. Myslíte si, že téma bodyshaming zhoršují i sociální sítě?
Určitě ano. Lidé si v poslední době kvůli sociálním sítím myslí, že mohou říct cokoliv. Když vidím nějakou fotku, která se mi nelíbí, v životě by mě nenapadlo to dotyčnému napsat. Nechápu, co se to ve virtuálním světě děje. V reálu za vámi také nikdo nepřijde se slovy „panebože, tys ale přibral“. Takové řeči mi připadají naprosto zbytečné, není potřeba vždy vyjadřovat svůj názor.
Kdyby manžel mohl, tak by snad i kojil, pochvaluje si Patricie Pagáčová |
Naučila jste se v průběhu let nebrat si podobné řeči k srdci?
Snažím se. Ale někdy je to těžké. Nejsme roboti, máme emoce. I přesto, že si uvědomuji, že dotyčný mi může vlézt na záda, dokáže se mě to dotknout, protože často jsou to úplné lži. Říkám si, že to není fér, ale snažím se to eliminovat.
Jste herečkou, porotkyní SuperStar i matkou a manželkou. V které roli se cítíte nejlépe?
Samozřejmě v té osobní, tedy jako manželka, matka, dcera nebo kamarádka. Všechny své role mám ráda a myslím si, že tvoří mou osobnost.
Dokážete být v každé své roli stoprocentní?
Pokud mám být upřímná, nepřemýšlím nad tím. Každý z nás na sobě musí pracovat, aby nedělal věci napůl. Pak to nemá smysl. V každém směru se snažím dělat maximum.
Patricie Pagáčová a Tibor Pagáč (Praha, 26. listopadu 2020)
V dospívání jste se proslavila díky seriálu Ulice. Jste však známá také jako divadelní herečka. Je vám lépe před kamerou, nebo na jevišti?
Práce před kamerou mě velmi baví. Ale pocit po představení, kdy se diváci směji a tleskají je nepopsatelný. Oboje má něco do sebe.
Patricie Pagáčová se stala maminkou, dceru pojmenovala Bibiana |
Stává se vám, že na jevišti zapomenete text?
Asi ani neznám herce, kterému by se to nikdy nestalo. A právě to je na divadle nejlepší. Je to živý organismus. Když máte okno, musíte hned reagovat.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste neodmítla?
Vždycky jsem chtěla hrát princeznu v pohádce. Říká se, že pokud to nestihnete do třicítky, máte smůlu. Nevím, jestli už je na to pozdě, ale jakoukoliv roli v pohádce bych určitě neodmítla.
Neodmítla jste ani nabídku stát se porotkyní v soutěži SuperStar. Jak vycházíte s kolegy porotci?
Neskutečně jsme si sedli a rozumíme si. Těší mě, že to tak vnímají i diváci. Když jsem šla do SuperStar, nečekala jsem, že to bude moje srdcovka. Podobně jako každý, i já jsem měla trochu strach z přísného Pala Habery. Ale je to skvělý člověk. Mariána Čekovského nelze nemilovat. To samé platí i v případě Moniky Bagárové a Leoše Mareše.
Jste v kontaktu i ve svém volném čase?
Loni jsme s Palom Haberou často hrávali tenis. Spojuje nás láska ke sportu. Po natáčení chodíme na večeře, jsme v kontaktu. Všichni jsme však dost vytížení, proto se potkáváme jen málokdy.
Už se vám stalo, že jste někdy na natáčení řekla něco, čeho jste později s odstupem času litovala?
Nikdy nevíme, co z toho, co řekneme, se nakonec použije. Někdy se trochu zapomenu, úplně se uvolním a potom jen koukám, co jsem to řekla. Je to většinou v případech, kdy někdo vůbec neumí zpívat. Stává se pak, že jen sedím a udiveně koukám, protože nechápu, jak je možné, že si to dotyčný vůbec neuvědomuje.
20. dubna 2021 |
