Přitom v každém časopisu se mohou Afričanky dočíst, že "zbělovače" obsahující kortikoidy, hydrochinony či rtuť, vyvolávají akné, těžké infekce, vředy a viditelné praskliny. Souvisí s nimi také zbytnění kůže zátylku anebo naopak citlivé zeslabení pokožky, která pak praská při sebemenším nárazu. Běžné jsou také skvrny, které mají ke kýžené světlé eleganci skutečně daleko.
Dakarský dermatolog Suleymane Chehadi proto nelibě hledí na módní magazíny plné "vybělených" krásek a odmítá spekulovat o tom, jak by mohla dopadnout smělá mladá dáma, která se pokusí radikálně zbělet pomocí silného desinfekčního prostředku s bělicími účinky.
Pro všechny pokusy o zesvětlení kůže mají Senegalci jediné slovo - xeesal. Kromě nezvratného poškození pokožky mají techniky i druhou stránku. Praktikují je i mnohé sportovkyně, přičemž kortikoidy jsou ve vrcholovém sportu zakázaný doping. Proto dostaly minulý týden senegalské basketbalistky vybrané na olympiádu v Sydney zákaz praktikovat xeesal, jemuž se oddává polovina z nich.
"Zkoušeli jsme nerůznější kampaně, ale nezmůžeme nic, dokud budou úřady problém podceňovat. Dovoz bělicích prostředků je třeba zakázat," říká doktor Thierno Dieng z dermatologického oddělení dakarské nemocnice. Vychází ze zkušenosti Gambie, kde se tak stalo v roce 1995, a výsledek se prý dostavil.
Přiznává ale, že i počáteční úspěchy Gambie berou za své, protože "xeesal" zjevně praktikují manželky nejvyšších představitelů země a jdou tak špatným příkladem ostatním.
Většina krémů prý pochází z Nigérie, Jihoafrické republiky a Evropy. V JAR je výroba krémů zakázána už osm let kvůli těžkému poškození, které způsobují. Zahraniční produkty se prodávají dál. V Johannesburgu si můžete vybrat ze široké škály výrobků dovezených z Británie, Francie a USA.
Stejně dobře si dáma s černou pletí vybere v parfumeriích v centru Senegalu nebo na tamním trhu Sandaga. Za tubu zaplatí od 500 do 2000 franků. Dieng ví, že ženy, které jsou schopné použít na celé tělo i dvě tuby denně, jsou bohaté, "mladé, svobodné a vzdělané" klientky.
Existuje prý ale i tzv. xeesal chudých, směsi mastí pochybné kvality, jimiž chtějí nemajetné Afričanky dospět k témuž výsledku jako ty, které nakupují u renomovaných firem.
"Situace je horší než před deseti, patnácti lety. Lidé se učí," trpce vysvětluje Dieng. Odpovědní jsou i muži, kteří prý dávají často přednost "těm světlejším".
Stejně jako kontrola mastí chybí i statistiky. Dieng má vlastní a ví, že z 200 nemocných, kteří vyhledají dermatologa, jich přichází 80 až 100 kvůli komplikacím způsobeným pokusy o depigmentaci. A z této stovky pacientů odchází polovina z ordinace s poznáním, že následky jejich experimentů jsou nezvratné.
