Na Elišku Pomořanskou si hrála už jako dítě. "Byla jsem ostříhaná na kluka, takže jsem si dávala na hlavu punčocháče, aby to vypadalo, že mám dlouhé vlasy a přes ně babiččiny korále. Kolem pasu jsem měla deku a připadala jsem si jako královna. Klidně jsem takhle vystrojená šla mezi lidi," vzpomíná.
S Hudebním divadlem v Karlíně spolupracovala poprvé a hned na roli, která obnáší spousty mluveného slova. "Kolegové byli moc fajn, dali mi několik cenných rad, ale pořád se ještě chodím na něco ptát," říká. Na soukromé hodiny herectví prý zatím nepomýšlí. "Myslím si, že je lepší, když se k tomu všemu proboxuji přes vlastní pocity."
Z první řady na nádvoří Nostického paláce ji sledoval jak autor hudby Karel Svoboda, tak Filip Renč, který ji nechal na divadle promluvit jako první (v muzikálu Rebelové). Oba ji chválili, ale Absolonová jejich chvalozpěvům nepropadla. "Pro mě je rozhodující, co tomu řeknou lidé, kteří si regulérně koupí vstupenku. Premiérové publikum je vždycky trošku neobjektivní."
V současné době připravuje Absolonová svoji už pátou desku. Objevit by se na ní měla i písnička od Alice Springs a také texty, které Absolonová stvořila se svojí kamarádkou Lídou Finkovou. Jak a kde? "U Lídy v kuchyni a vykouřily jsme u toho spousty cigaret. Ale stálo to za to," tvrdí zpěvačka.
 Monika Absolonová ve Státní opeře v Praze na charitativním koncertu hvězd české populární hudby Královny 2003. |
 Monika Absolonová |
 Monika Absolonová |
 Monika Absolonová |
