Nic netušící rodiče před časem překvapil telefonát policisty, který vyšetřuje vraždu ženy, jejíž tělo se našlo po částech na různých místech v Praze. A stopa jej dovedla k mladé studentce. Zhrozeným rodičům chvíli nedocházelo, co by měla mít s vyšetřováním vraždy společného.
Důvod byl ale jednoduchý. Kus těla kriminalisté našli v jedné z třídíren odpadu v červenci a nedaleko od nálezu našli písemnou práci studentky pražské střední školy. Rozjelo se titěrné pátrání, odkud odpadky vyvezli a kde kusy těla pachatel vyhodil.
Pražští kriminalisté po ženě, jejíž ostatky nalezli třídiči odpadu v Praze 9 a 10, pátrají už několik týdnů. Nejprve šlo o torzo těla a ještě týž den odpoledne vyráželi kriminalisté do další třídírny, kde ležely nohy a hlava (více zde).
9. července 2014 |
U dívky, která studuje na škole v Hellichově ulici v centru Prahy, však příliš nepochodili. „Policistovi řekla, že písemnou práci odevzdala ve škole učiteli,“ řekl MF DNES otec studentky, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Kriminalisté nechtějí nyní komentovat, zda je právě tato listina přivedla na další stopy. Avšak už pracují s tím, že jednu z částí těla pachatel vyhodil pravděpodobně někde v okolí Běchovic. I tady šlo o stopu z třídírny. „Kriminalisté to vypátrali díky nalezenému odpadku,“ řekl pouze mluvčí pražských policistů Jan Daněk.
Nezvykle dlouhé vyšetřování
Nejde však o jediný případ rozřezaných těl, který kriminalisté řeší. Stále rozplétají ještě další dva případy - tělo jedné ženy nacházeli na přelomu roku 2011 a 2012. Jinou ženu nacházeli loni v okolí Vltavy. Opět po částech (více zde).
K vyřešení těchto případů dosud mají policisté daleko - což však u zločinů tohoto druhu není neobvyklé. „Je to práce na delší dobu, pokud kriminalisté nezjistí během několika dnů, kdo je obětí, pak vyšetřování většinou trvá déle,“ říká bývalý kriminalista z Olomouce Libor Šamšula.
Totožnost ženy, jejíž ostatky policisté nacházeli u Vltavy, už znají. U dalších ji zjišťují.
Častou pomocí při vyšetřování jsou zuby. U nálezů z roku 2011 šlo o zubní náhrady. Stomatologové přišli s důležitou informací: oběť mohla být cizinka. „Stáří zubních náhrad bylo odhadováno na tři až deset let. Podle specialistů se však způsob uchycení těchto náhrad u nás nepoužívá od roku 1999. Používal se však ve východních zemích. Třeba na Ukrajině a dál,“ řekl mluvčí policie Tomáš Hulan.
Mravenčí práce a dlouhé čekání však přesto provází tento případ. Jen vytvoření podobenky pomocí rekonstrukce lebky trvalo několik měsíců. Podle mluvčí Kriminalistického ústavu Praha Petry Srnkové rekonstrukci obličeje obvykle dělají tehdy, kdy policie nemá žádnou vytipovanou osobu ani další informace, které by pomohly zjistit totožnost.
„Antropolog musí popsat lebku, mnohdy aplikuje různé účesy a doplňky, například brýle, pokrývky hlavy či make-up. V úvahu musí brát i výrazy obličeje, popřípadě plastické operace měkkých tkání. Výstupem je zpravidla několik podob stejné osoby. Proto může rekonstrukce trvat i několik měsíců,“ vysvětluje Srnková.
Případy spolu nesouvisí
Tři aktuálně vyšetřované případy kriminalisté nespojují. Společné mají jen to, že těla obětí se nacházejí po částech. „Jeden z nejčastějších důvodů pro kouskování těla bývá zakrytí stop, zbavení se těla je snazší. Celé se hůře převáží, pachatel by byl nápadnější. Čili na prvním místě je zvažována verze účelového chování,“ říká policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
Zároveň to podle ní může vypovídat i o charakteru pachatele. „Záleží na případu, co přesně pachatel s tělem udělal a jak se to stalo. Obecně to hodně svědčí o necitlivosti, určité morální spustlosti osobnosti,“ říká Čírtková.
S rozřezaným tělem se kriminalisté setkali například ve známém případu takzvaného balíkového vraha. Martina Vostárka poslal soud v roce 2002 do vězení za vraždu jeho družky. Její tělo rozřezal a rozeslal jej v balících poštou. Soud mu uložil čtrnáctiletý pobyt za mřížemi.
