Kde by traktory zapadly nebo zničily vzácné rostliny, musí nastoupit lidé jako Václav Slavíček, Ondřej Plášil nebo Radek Skřivánek. Ti kosí trávu v nepřístupném, často bažinatém terénu.
"Kdyby se tráva nepokosila, zvýší se úrodnost půdy a vyroste hodně plevelných rostlin," vysvětluje Slavíček. Kvůli plevelu se pak nedaří například vzácným orchidejím.
Kosu je potřeba správně naklepat
Slavíček pracuje s obyčejnou kosou, s nástrojem, který se nyní používá mnohem méně než v minulosti, ale bez kterého se právě chráněné oblasti neobejdou.
"Práce s kosou je specifická, záleží hlavně na člověku, který ji používá. Jak ji drží, jak je silný nebo jak má naklepáno," podotýká krajinářský architekt. Když se totiž kosa naklepe "na tenko", je jako žiletka a tenká dlouhá tráva ji bez problémů přijme. Na odolnější trávu se kosa klepe "na tupo".
Sekáči trávy kosí v národní přírodní rezervaci - obora Kněžičky na Kolínsku.
Nejhorší je prý rákos. "Musím vynaložit hroznou sílu, jde to špatně, pomalu a je z něj hrozně zbytků. Spočítali jsme, že při sečení rákosu máme čtyřicet korun hrubého za hodinu," říká s úsměvem.
Tuto práci dělá hlavně pro radost. "Je to tak trochu útěk od společnosti založené na komerci. A duševní hygiena. V oboře pobíhají mufloni a daňci, je tu krásně, " poznamenává Slavíček, který v chráněných územích kosí už třetím rokem. I když je to celkem fyzicky náročné, neměnil by.
Používají se i ovce a kozy. Ovčáci bydlí v maringotce
Na Nymbursko vyslala trojici sekáčů Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Ta kromě kosy používá k údržbě luk i domácí zvířata. "V několika lokalitách trávu vypásají ovce," vysvětlil Slavomír Valda, ekolog CHKO Kokořínsko.
Ovčáků, kteří se se svými stády specializují na vypásání trávy v přírodních rezervacích, je v kraji několik. "Jsem tady jen na brigádě. Abych nemusel dojíždět, bydlím v maringotce," uvedl Patricio Franzoni, mexický ovčák, který přijel do Prahy studovat zemědělskou univerzitu a přes léto si přivydělává. V maringotce se střídá s dalšími studenty po dvou týdnech.
Úpolín (vlevo) a prstnatec ve volné přírodě
Každý den musí postavit speciální ohradu z pletiva, napojit ji na autobaterii, aby v ní byl proud a ovce s kozami mu neutekly. "Zvířata vždycky vypasou určitý pruh lesa nebo louky, pak je přesunu dál," dodal Franzoni. Většinu dne prospí, hlídat ovce mu pomáhá ovčácký pes Lajka.
"Nedávno musela k veterináři a hlídal jsem sám. Chytřejší kozy našly díru v ohradě a utekly, ovce je samozřejmě následovaly," vzpomíná mexický ovčák. Asi stovku zvířat, která se mu rozutekla do okolních polí, naháněl několik hodin. Za den si vydělá okolo pěti set korun.
Vzácné louky se udržují už léta
Ruční kosení trávy není novinka. Podle ekologa Valdy se tato technika používá na Kokořínsku určitě posledních patnáct let. Nekosí se však všude a některé louky jsou dodnes zanedbávané.
Obnova vzácných rostlin může trvat i několik let, záleží na tom, jak moc se louka nechala ležet ladem. Správci CHKO Kokořínsko tak podporují růst vzácných druhů orchidejí, jako je prstnatec májový, nebo upolínu evropského.
