Běloruská výtvarnice a majitelka interiérového studia Anna Karan
dětství strávila na Kubě. Pak se s rodinou vrátila do Běloruska
a do Prahy se v roce 2003 odstěhovala, protože se zamilovala. Kromě
upřímnosti místních jí vyhovuje svoboda tvořit politicky laděné
umění, které by v Bělorusku nikdy nedosáhla.
| foto: Tomáš Krist,
MAFRA
Praha znamená svobodu. V Bělorusku by mě za mé umění zavřeli, říká Anna Karan
Běloruská výtvarnice a majitelka interiérového studia Anna Karan dětství strávila na Kubě. Pak se s rodinou vrátila do Běloruska a do Prahy se v roce 2003 odstěhovala, protože se zamilovala. Kromě upřímnosti místních jí vyhovuje svoboda tvořit politicky laděné umění, na které by v Bělorusku nikdy nedosáhla.
Jak se to stalo, že jste vyrůstala na Kubě? Oba mí rodiče byli spíše technicky zaměření. Maminka byla ekonomka a tatínek inženýr. A právě on dostal zajímavou několikaletou zakázku na Kubě. Přestěhovali jsme se tam, když mi byly teprve čtyři roky. Po šesti letech jsme se vrátili zpět do Běloruska a pamatuji si, že to pro mě byl velký šok a vůbec se mi v mé rodné zemi nelíbilo. Vadilo mi hlavně počasí a také jsem si všímala, že oproti Kubě nebylo v Bělorusku vlastně nic k dostání. Takže co šlo, si lidé sami pěstovali a chovali zvířata. Stejně to tam funguje i dnes. Dalším negativním jevem, protože mluvíme o devadesátých letech, byl rozmach mafie.
Až v Praze jsem zjistila, že má každý slovanský národ úplně jiný charakter. Pak mě ještě překvapilo, jak byla Praha špinavá, zvlášť Žižkov.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
