Dlouho očekávané rychlé spojení Jihozápadního Města s centrem metropole se stalo skutečností o dva měsíce dříve, než se původně předpokládalo. Cestu z konečné trasy B Sokolovské (dnes Florenc) na jihozápad metropole zrychlila nová část metra na necelých 17 minut.
Nový úsek nesl technické označení III.B. Na rýsovacích prknech projektantů vznikaly první koncepce návrhu této části „béčka“ od roku 1973.
Souviselo to s o něco starším plánovaným projektem stavby nového sídliště zvaného Jihozápadní Město. Tedy obytného komplexu s přibližně sto tisíci obyvateli. Urbanistický koncept podoby Jihozápadního Města experti vyhodnotili v létě 1968.
Plán sídliště s rychlodráhou
„Náš projekt zvítězil díky trase rychlodráhy, která po estakádě překonávala mělké údolí mezi poli, nad Prokopským potůčkem. To logicky umožňovalo další pokračování rychlodráhy na západ,“ vzpomínal autor úspěšného návrhu architekt Ivo Oberstein.
Projekt rychlodráhy ovšem záhy nahradil plán výstavby metra. Řešila se také otázka, zda v souvislosti s výstavbou úseku metra III.B není nutno vystavět také nové depo.
Jak rostla trasa B2. listopadu 1985 začala v Praze fungovat třetí linka metra, označená B. Jezdila mezi Florencí a Smíchovským nádražím. 26. října 1988 dostala Praha III. úsek linky B. Délka dosahovala pěti kilometrů, cena se vyšplhala přibližně na tři miliardy korun. 22. února 1990 Praha přejmenovala několik stanic metra včetně těch na trase B. 22. listopadu 1990 se rozjel provoz úseku II. linky B. Měl délku 4,4 km a čtyři nové stanice od Florence po Českomoravskou. 11. listopadu 1994 byl zprovozněn byl úsek V. B, který dovedl linku z Nových Butovic do Zličína. Začalo fungovat depo Zličín. |
„Vedla k tomu obava projektanta z rizikovosti rozvozu a svozu vlakových souprav z depa ležícího mimo trasu B,“ uvedli experti Metroprojektu. Odborníci proto uvažovali, že depo vznikne na rozhraní Radlic a Jinonic a s trasou III.B ho propojí kolejová spojka.
S výstavbou sídliště se začalo ve Stodůlkách před 40 lety. První obyvatelé se tam mohli nastěhovat v roce 1983. Budování nové trasy „béčka“ se rozeběhlo krátce po stavbě sídliště.
Projektant v tomto úseku původně uvažoval o stavbě dokonce čtyř stanic. Ve směru do vnitřní Prahy mělo jít o zastávky Únorového vítězství, Jinonická, Švermova a Radlická.
Problémy s volným místem pro novou technickou základnu i dobré zkušenosti s dosavadním provozem pražského metra nakonec vedly k tomu, že tvůrci metra od původních úvah odstoupili.
Nový úsek měl mít tři stanice, poté měla Praha přikročit k výstavbě nového depa na Zličíně. „Béčko“ do té doby obsluhovaly základny v Hostivaři a na Kačerově. Jednokolejová spojka propojovala trasy C a B na stanici Florenc.
Dvě třetiny úseku, který se dočkal slavnostního otevření na podzim před třiceti lety, stavaři razili, ostatní části hloubili.
Záludné otřesy
„Technicky nejnáročnějším byl nejdelší mezistaniční tunelový úsek trasy mezi stanicemi Radlická a Smíchovské nádraží. V tomto úseku bylo nutno respektovat náročné provozy nad tunely,“ uváděli projektanti.
Z historie trasy metra B |
Nad zmíněným úsekem totiž fungovala významná továrna ČKD – Naftové motory, rozkládalo se tam rozlehlé kolejiště smíchovského nádraží i frekventovaná Nádražní ulice.
Mezi dispečinkem stavby metra a továrnou existovalo podle pamětníků neustálé telefonické spojení. V případě trhacích prací v podzemí vyřazovali technici ve fabrice citlivé měřicí přístroje.
Na zatím poslední prodloužení trasy B si pasažéři museli počkat šest let. V roce 1994 vlaky přijely na konečnou stanici Zličín a začalo fungovat také zličínské depo. Aktuálně se uvažuje o prodloužení „béčka“ právě do Depa Zličín.
