Jak vás vlastně napadlo vytvořit v Radotíně přírodní bludiště?
Chtěl jsem se nějak realizovat. Zkusit podnikání. Takové podnikání, které by přineslo radost mně i zákazníkům. To byl asi hlavní důvod.
Ale proč zrovna bludiště?
Už si nedokážu přesně vzpomenout, jak mě napadla konkrétně tahle myšlenka. Ale jakmile jsem se jí chytil, na internetu jsem pak nalezl spoustu zajímavých bludišť v zahraničí, která u nás ještě donedávna chyběla. A tak bylo rozhodnuto.
Zabýval jste se labyrinty už dříve? Třeba jejich historií? Nebo i profesně?
Ani ne. Jsem úvěrový analytik v bance. Spíše mě všeobecně přitahovaly a přitahují svou tajemností. Vím, že v dřívějších dobách sloužily labyrinty hlavně k pobavení šlechty a v zámeckých zahradách bývaly poměrně časté. Pak začaly postupně mizet. Ale myslím, že dnes zažívají svou renesanci.
Jak dlouho trvalo celý projekt zrealizovat? Od myšlenky po vytvoření labyrintu?
Pokud si dobře vzpomínám, tak to byly přibližně dva roky. Nejdůležitější ze všeho bylo najít cenově dostupný pozemek. V průběhu hledání pak už byl dostatek času na to vymyslet, jak bude bludiště vypadat a jak ho realizovat.
Pomáhal vám s tím někdo?
Půdorys bludiště jsem si vymyslel a připravil sám. Pak se ale do něj sázely poměrně vzrostlé stromy, a tak mi s úplnou realizací musela pomoci zahradnická firma. Časově a i logisticky sladila vše potřebné.
Jak je váš labyrint velký? Prý je největší v České republice.
Zabírá plochu 1 900 metrů čtverečních. Poměr stěn a uliček je jedna ku jedné, což znamená, že je v něm celkem 950 metrů cestiček. Není mi známo, že by v Česku bylo větší bludiště. Tedy rozhodně ne z tújí. Ale používat jen slovo největší ve vztahu k bludištím může být trochu zavádějící. Spíše by se měla posuzovat kombinace jejich složitosti a velikosti.
A to vaše je složité? Je možné se v něm ztratit?
To by se mohlo snadno přihodit, až budou úplně všechny túje srostlé v maximální výšce stěn, tedy 2,3 metru. Pak bude jeho průchod těžší, než je nyní. Původně jsem se rozmýšlel, jestli nevysadit ještě asi devět tújí, které by průchodnost zkomplikovaly, ale rozhodl jsem se to nakonec nezrealizovat.
Není to škoda?
Ono se to dá poměrně snadno zařídit i později pomocí mobilních zábran. Ty by rychle a operativně poskytly možnost měnit celkový půdorys bludiště. Takže v budoucnosti můžeme průchod zkomplikovat.
Jak dlouho nyní trvá, než člověk dojde do cíle, tedy do středu bludiště?
Dojít do středu bludiště zatím není tím hlavním smyslem. Mnohem atraktivnější je nyní pro návštěvníky najít ukrytá razítka.
Razítka? Jde o nějakou hru?
Ano, postupně si na kartičku, kterou od nás dostanou, natisknou šest razítek, která jsou v labyrintu schovaná. Jsou na nich večerníčkovské postavičky, které tvoří dvojice. Najít tato razítka trvá v průměru asi půl hodiny, ale často i déle.
A stává se, že je někdo nenajde?
Také. Někteří stráví honem za nimi i více než hodinu, pak to musí buď vzdát, nebo jim napovím.
To je poměrné originální nadstavba...
Původně to sloužilo k tomu, abychom příchozí nasměrovali do atraktivních částí bludiště, které byly nejvíce zarostlé, ale nakonec se ukázalo, že razítka stojí za to zachovat.
Co to obnáší, starat se o takový labyrint?
Po fyzické stránce je nejtěžší samozřejmě jeho stříhání. Prakticky se stříhá kilometr živého plotu a ještě navíc v bludišti, takže je to dost náročné. Stále častěji se z toho stává systém typu: ještě tady a tady a támhle jsem už byl a támhle jsem nebyl.
Jaké skupiny návštěvníků k vám v tom prvním měsíci provozu přišly?
Chodí k nám opravdu všechny kategorie, ale nejčastější skupinou se rozhodně staly rodiny s dětmi.
