Rozhodnutí o umístění stavby vydal stavební úřad Prahy 1 před několika dny. Dospěl k závěru, že jde o osazení výtvarného díla na sokl, které nepotřebuje stavební povolení. „Záměr prakticky navrací na Staroměstské náměstí část kompozice tohoto prostoru, jejíž funkce a umístění byly ověřeny dlouhým obdobím její existence,“ stojí mimo jiné v odůvodnění rozhodnutí.
Replika sloupu
|
Sloup s hlavicí, sochou Panny Marie, schodištěm a balustrádou, který pár dní po zrodu samostatného Československa strhl rozvášněný dav, stál na náměstí 267 let. Pozůstatky roztříštěné barokní plastiky jsou umístěné v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti.
Nová pískovcová replika je přesnou kopií původní sochy. Autoři na ní pracovali ve volném čase bez nároku na odměnu, jeden z nich, Petr Váňa, dokonce prodal dům (psali jsme o tom zde).
„Momentálně je hotová s výjimkou soch čtyř andělů, které chtějí památkáři a které tvůrci dodělají časem. Lidé hodně kamenů věnovali, sloup vznikal po kusech dvě dekády. Schody, kuželky, zábradlí, vše přibývalo postupně,“ sdělil Václav Dajbych, předseda společnosti, jež o obnovu usiluje.
Stoup vztyčí na původních základech
Proti územnímu rozhodnutí se účastníci řízení ještě mohou odvolat. Mezi nimi však není žádný ze spolků, které proti záměru brojí, a zřejmě se neodvolá ani žádný z dotčených odborů magistrátu. „Odbor památkové péče opětovné postavení sloupu povolil v květnu 2014,“ připomněl mluvčí města Vít Hofman.
Až rozhodnutí nabude právní moci, investor se může pustit do práce, stavební povolení ani jiná další razítka už nepotřebuje. Přesto je Václav Dajbych zdrženlivý a ani přibližný termín usazení sloupu říkat nechce, ideálně by to však chtěli stihnout do října 2018, kdy uplyne sto let od stržení originálu.
„Bylo by to hezké, ale ještě do toho může vstoupit všelicos, za ty roky už jsme poučení,“ podotkl předseda společnosti pro obnovu sloupu. Dosavadní náklady spojené s výrobou sloupu či vyřizováním na úřadech podle jeho slov hradili členové společnosti ze svých peněz či dobrovolníci. „Máme příslib, že i usazení provede stavební firma gratis,“ dodal.
Podle projektu se má stavět v době, kdy na náměstí bude menší ruch, čili například mimo vánoční či velikonoční trhy. Po ukončení stavby společnost památník převede do majetku města.
„Archeologové zjistili rozsah, strukturu a hloubku základů. Ty stávající jsou dostatečně pevné na to, abychom je mohli využít, nebude potřeba kopat nové, jen se vloží nová separační vrstva, aby bylo možné sochu usadit,“ řekl iDNES.cz projektant Stanislav Běhal.
Schvalujete obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze?
Historik: Snaha budovat něco, co už smetly dějiny
Zdaleka ne všichni však nad navrácením památníku jásají. Zatímco příznivci ho vnímají jako cennou barokní památku a poděkování obráncům za uchránění Starého a Nového Města před švédskými okupanty, pro odpůrce je naopak symbolem pobělohorského národního útlaku a nadvlády „nenáviděných“ Habsburků (psali jsme o tom zde).
„Obnovu nepovažuji za šťastný nápad, jsem příznivcem tvrzení ‚dvakrát nevstoupíš do stejné řeky’ a vadí mi kopie všeho druhu. Hlavní důvod je však historický. Jestliže se prostor náměstí sto let vyvíjel bez sloupu a nyní už vypadá jinak, měli bychom to respektovat,“ podotkl historik AV ČR Jiří Mikulec.
Praha a barokní pomníkyBaroko dokázalo prostory nejen českých náměstí obohatit o řadu památníků, avšak Praha je podle historika Akademie věd ČR Jiřího Mikulce trochu atypická. „Je tam pouze Trojiční socha na rynku na Malé Straně a pak morový sloup na Hradčanském náměstí,“ vyjmenoval. Za důstojné označil připomenutí dřívější existence mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v koutu u Týnského chrámu v Celetné ulici. „Téměř každé české a moravské město má nějakou mariánskou sochu. Nejvýznamnější prostor Prahy ji nemá, což je svědectví o současné době, a možná by to tak mělo i zůstat,“ dodal. |
Dodal, že existence sloupu byla symbolem pobělohorské doby. „Jeho neexistence je naopak symbolem hodnot 20. století, čímž neříkám, že se mi tyto hodnoty líbí,“ dodal odborník.
Debaty kolem návratu repliky považuje především za protestanstské a katolické rozmíšky oživlé po roce 1990.
„V diskuzi vždy maximálně zaznívaly konfesní hlasy, které jsou velmi emotivní. My ale nejsme konfesní společnost a je legrace, že si dvě náboženské menšiny uzurpují výklad části historie. Diskuze o pomníku je trochu diskuzí o pobělohorském období a zaznívají dvě schémata - úpění a katolická záchrana před poněmčením. To je však balast v historickém myšlení z 19. století, který už dnes v moderní odborné historiografii nenajdete,“ vysvětlil.
Účastníky diskuze označuje jako „tvrdé jádro“, většina protestantů a katolíků, v Česku podle něj ideologickou stránku věci tak silně neprožívá. Sám sebe profesor historie označuje za bezvěrce.
„Můj pohled je čistě odborně-historický. Nedívám se na věc ideologicky. Katolíci to prožívají pozitivně jako druhou rekatolizaci, ale z historického hlediska mi to připadá jako snaha budovat něco, co dějiny už nějakým způsobem smetly,“ uzavřel.
