Karel Helfer je hlavou jednoho z nejtradičnějších „světských“ rodů.

Karel Helfer je hlavou jednoho z nejtradičnějších „světských“ rodů. | foto: Jaroslav Šafránek, 5plus2.cz

Světský život na úbytě nezajde, věří pouťový veterán Karel Helfer

  • 6
Minulý víkend Zvole, tento víkend Mníšek pod Brdy. Potom Strančice, Mukařov, Libčice nad Vltavou. A tak vlastně celé léto, až do tradičního říjnového Břevnovského posvícení. Co týden, to jiná štace. „Jsem prostě světský: jeden týden tam, druhý jinde,“ usmívá se sedmapadesátiletý Karel Helfer.

Jeho rod provozuje pouťové atrakce a chová krásné americké koně. Už několik staletí… „Kdy naše rodinná tradice začala, to už asi nikdo nedohledá,“ říká Helfer, sám téměř padesátinásobný účastník Matějské pouti. „Neumím si představit, že bych dělal něco jiného. A jsem šťastný, že se všichni tři mí synové Karel, Tonda i Venca potatili a chtějí v našem krásném řemesle pokračovat.“

Jak dlouho už vlastně rod Helferových patří ke „světským“?
To už asi z historie nikdy nedohledáme. Ale trvá to už minimálně pět, šest generací. Helferové přitom nebyli jen kolotočáři a chovatelé koní. Mívali jsme třeba i loutkové divadlo a kočovné herce.

Nejmladší z osmnácti děti

Ač to zní takřka neuvěřitelně, Karel Helfer (57) je nejmladším z osmnácti dětí. „Mezi mnou a nejstarším bratrem je rozdíl 23 let, dnes nás ještě žije deset,“ usmívá se. Rod Helferových je zároveň spřízněn s dalšími slavnými rody „světských“, mimo jiné s Tříškovými, Vocáskovými, Berouskovými, Lagronovými, Štaubertovými či Ladmanovými.

Pouť, to je svět sám pro sebe. Vy jste v něm vyrůstal odmalička. Netáhlo vás to někdy jinam?
Ne, kočování je můj život. Když jste v tom vychovávaný, tak vám to přiroste k srdci. Cestovat od vsi ke vsi mě baví a neumím si vůbec představit, že bych dělal něco jiného.

Vedle provozování nejrůznějších atrakcí chováte koně. Také láska na celý život?
Jasně. To už je taky dlouhá rodová tradice. Podle starých písemností jsme chovali koně už kolem roku 1800. Dnes mám stádečko amerických klisen, které jsou vhodné především na různé „kovbojské“ disciplíny. Samozřejmě s nimi také obchoduji, všechna nová hříbátka bych neutáhnul.

Jak vůbec vypadá „světský“ rok?
Sezonu každoročně otevřeme Matějskou poutí a pak jezdíme až do konce října. Za tu dobu stihneme objet kolem patnácti štací. Pak se celá kolona nákladních aut, maringotek a atrakcí přesune „domů“ do osady Dehtáry, která je součástí obce Jenštejn v okrese Praha-východ. Máme tam skvělé zázemí jak pro chov koní, tak i na nezbytné opravy a údržbu. Místní nás tam mají rádi, dokážeme si vzájemně vypomáhat. Světští prostě mají kamarády všude.

Jak jednotlivé štace vybíráte?
Už máme svá oblíbená místa, kam jezdíme rok co rok. Možná byste se divil, kolik je s tím spojeno papírování a plateb, na všechno musí být nějaké povolení. Ale nestěžuji si a beru to tak, jak to je.

Po letních štacích

Mníšek pod Brdy
18. až 20. 7.

Strančice
25. až 27. 7.

Zásmuky u Kolína
1. až 3. 8.

Mukařov
8. až 17. 8.

Libčice nad Vltavou
22. až 24. 8.

Rakovník
29. až 31. 8.

Úvaly
5. až 7. 9.

Praha 9 - Vysočany
12. až 21. 9.

Praha 9 - Prosek
27. až 28. 9.

Horní Počernice
2. až 5. 10.

Praha 6 - Břevnov
10. až 12. 10.

Před rokem 1989 byla pouť událostí, na které nechyběla celá vesnice. Jak je tomu dnes?
Doba se změnila. Dřív, když jsme někam přijížděli, tak nás vítaly špalíry dětí, až jsem měl strach, aby nedošlo k nějakému úrazu, protože přece jen přepravujeme hodně věcí. Dnes? No vždyť se podívejte sám… Vidíte tady kolem sebe nějaké děti?

Není tu ani noha.
Tak vidíte, a to je přesně ono. Což o to, o víkendu lidé přijdou, ale dřív přišli i tehdy, když se atrakce teprve stavěly. Dnes mají mladí tolik možností, že už je sestavování kolotoče nezaujme. Nechci, aby to vyznělo, že volám po starých časech. To ne. Naopak, zaplaťpánbu za demokracii. Věřte mi, že my ji oceňujeme o to víc, protože jsme světští. My volnost potřebujeme.

Umí si na sebe provozovatel atrakcí i v dnešní době vydělat?
Umí. Ale je to na hraně. S touhle živností jsou obrovské výdaje. Jen si vezměte, kolik jen utratíme za naftu do aut. Z pohledu peněz je to teď každopádně těžší než před lety.

Dokážete odhadnout, kolik stojí roční provoz vašeho podniku?
Vážený pane, tak to vám opravdu neřeknu, ale každopádně jsou to velké peníze, radši o tom nechci ani přemýšlet…

Dovedete si představit, že byste se světským životem musel kvůli ekonomické situaci skončit?
Ne. I když je hůř, musíme se semknout a přenést se přes to. Osobně jsem přesvědčen, že světský život na úbytě nezajde. Je to životní styl se vším všudy, my ho milujeme a navíc tu lásku předáváme dalším pokolením. Děti mých dětí jsou toho krásným příkladem.

Stává se, že někdo čas od času ze světa „světských“ vystoupí?
Jasně, ale moc časté to není. Někdo si třeba vezme „domácí“ holku a ta ho přesvědčí, aby nekočoval. Jiný dá přednost normální práci. Hodně našich lidí se motá kolem aut, mají servisy či dopravu.

A naopak?
Že by se „domácí“ stal světským? Ne, tak tohle jsem ještě nezažil. To ani nejde.

Čím si to vysvětlujete?
Náš život je specifický, máme své zvyky, mravy a manýry. Jako světský se prostě musíte narodit, tohle máte v sobě hluboko zaryté.

Říká se, že „světští“ dokáží být až neuvěřitelně soudržní. Je to pravda, nebo mýtus?
Tak tohle je stoprocentní pravda. Když je potřeba, tak neexistuje, že bychom si vzájemně nepomohli. Pravých světských rodin je v Česku sotva pár desítek a jsou hodně provázané. Nedovedu si třeba vůbec představit, že by jedna rodina přála druhé rodině něco špatného.

Pomalu vám táhne na šedesátku. Neuvažujete o tom, že byste předal „vladařské“ žezlo synům?
Zatím mám sil dost, ale jednou k tomu samozřejmě dojde. Každopádně jsem šťastný, že se všichni tři mí synové Karel, Tonda i Venca potatili a chtějí v našem krásném řemesle pokračovat. Ten nejstarší z nich, Kája, to po mně nejspíš jednou převezme.