Na odpis vypadalo v polovině srpna 1974 to, co zbylo z Veletržního paláce poté, co zde řádil požár. Ten likvidovaly desítky hasičů – všechny jednotky z Prahy spolu s posilami ze středních Čech.
„Zůstala jen železobetonová konstrukce, oplocená plechovou ohradou,“ vzpomínají na zbídačené trosky slavné stavby pamětníci. Krátce po katastrofě začali činovníci různých úřadů řešit, co s pozůstatky stavby. Budou zde studentské koleje nebo třeba nemocnice?
Nakonec zvítězila varianta, která počítala s opravou Veletržního paláce pro potřeby Národní galerie. Ta objekt získala v roce 1978, o pár let později začala rekonstrukce. Její cena se vyšplhala téměř na miliardu korun. „Za otevření paláce jsem nesmírně šťasten, ale jen napůl,“ řekl bývalý šéf galerie Jiří Kotalík. V současné době se plánuje rekonstrukce, jež by měla do objektu přinést více místa i světla.
Lékárníkovy vize
„Tu již jsem myslil na to, založiti, respektive obnoviti veletrh, který by překonal veletrh ze slavné éry Přemyslovců,“ vzpomínal na svou cestu na zkušenou do Lipska Václav Boháč. K výstavnické branži měl původně dost daleko.
Královéhradecký rodák vystudoval farmacii, ale pražský pobyt a Národopisná výstava na sklonku 19. století jeho zájmy posunuly jiným směrem. V roce 1908, za úřadování schopného starosty královského hlavního města Karla Groše, se odehrála Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory. „Uspořádaná byla u příležitosti 60. výročí panování Františka Josefa I.,“ uvedl historik Jiří Rak.
Boháč tehdy již fungoval ve výstavním výboru, působil i jako člen pražského zastupitelstva. Krátce po vzniku republiky se podílel na vzniku Pražských vzorkových veletrhů (PVV). Veletržní nadšenec Boháč již tehdy přemýšlel o nové výstavní budově. Místo se našlo na rohu Veletržní a Bělského třídy (nyní Dukelských hrdinů) na pozemcích uvolněných továrnou na hospodářské stroje František Melichar-Umrath za zhruba sedm milionů korun.
Centrum velkého formátu
Boháč však měl představy o veletržním centru ještě o poznání velkorysejším, než je jen palác. Kromě stálých výstavních budov zde měly vyrůst i stálé vzorkovny, skladiště, exportní kanceláře firem, hotel s restaurací, pošta nebo byty pro zaměstnance.
Smělý sen se sice nepodařilo dotáhnout do konce, ale Veletržní palác i tak představoval velkolepý objekt. Stavět se začalo před 95 lety podle projektu Josefa Fuchse, jenž se podílel třeba i na stavbě stadionu na Štvanici, a Oldřicha Tyla. K jeho pracím náleží třeba Černá růže v centru Prahy;.
Muchova Epopej
Z PVV se stalo na konci 20. let politikum, podporu řešila Poslanecká sněmovna. „Pražské vzorkové veletrhy byly zřízeny bez vydatnější veřejné podpory a udržovaly se v dobách těžkých vlastní silou i proti velkým veletržním konkurenčním podnikům zahraničním,“ argumentoval třeba Antonín Švehla, premiér za stranu agrární roku 1927.
Výsledkem politického jednání se stal zákon, kterým se vláda zmocnila převzít státní záruku za úvěr určený k výstavbě veletržních paláců v Praze. Norma umožnila převzít na tento účel garance do výše 45 milionů korun.
„Jest oprávněna naděje, že podnik dosáhne většího úspěchu a že bude se i nadále udržovati vlastní silou, bude-li mu dána možnost vývoje, jemuž by sloužil státem garantovaný úvěr,“ vysvětloval v té době účel podpory pro PVV František Peroutka, ministr průmyslu, obchodu a živností.
Slavnostního zahájení se provoz Veletržního paláce dočkal v jubilejním, desátém roce vzniku Československa. Tehdy si zde hosté mohli prohlédnout monumentální Slovanskou epopej Alfonse Muchy. Od 50. let se zde usadila například firma KOVO a rozličné „pézetky“, podniky zahraničního obchodu.
