Pobodaný svědek lhal, zkritizoval soud původní rozsudek a mladíka osvobodil

  • 13
Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze v úterý zkritizovala práci plzeňského krajského soudu, který poslal v létě na sedm a půl roku do vězení dvacetiletého Jindřicha Škrabánka. Odvolací soud odmítl názor podřízené instance, že obžalovaný spáchal pokus o vraždu a mladíka osvobodil.

Škrabánek, který se během odvolacího zasedání opakovaně rozbrečel a vypadalo to, že nemá daleko ke zhroucení, opouštěl nakonec po zprošťujícím rozsudku jednací síň v euforii.

„Úžasný pocit. Byl to rok ve strachu, jestli se ukáže pravda. Teď jsem moc rád a děkuju soudu... je to, jako bych se znovu narodil. Jdeme slavit? Ano, jdeme,“ řekl na chodbě štábu iDNES.tv.

Zhruba o hodinu dřív přehrál odvolací soud záznamy z pouličních kamer, které zachytily konflikt v Toužimi na Karlovarsku.

Na záběrech z loňského června je vidět, jak na Škrabánka zaútočila na ulici jeho známá, s níž měl rozepři už o dva týdny dřív, kdy mu údajně sebrala telefon, což pak řešila policie.

Z přehraných videozáznamů vyplývá, že při druhém (pozdějším) incidentu žena za bílého dne zatarasila mladíkovi cestu a fyzicky ho začala napadat. Tehdy devatenáctiletý Škrabánek se jí vyhýbal, odstrkoval ji a snažil se odejít.

Pokračovalo to do vedlejší ulice, kam přiběhl ženin šestatřicetiletý partner a mladíka napadl opakovanými údery pěstí do hlavy, kopáním či úchopem do kravaty. A to až tak, že Škrabánek spadl v jednu chvíli na zem.

Nůž byl jeho, obviňují se navzájem

Konflikt poté skončil pobodáním staršího z obou mužů. Konkrétně jednou bodnou ranou nožem do místa u jeho levé lopatky. Komu zbraň patřila, není zřejmé.

Podle Škrabánka ho nožem ohrožoval ženin partner. „Byl jsem otřesenej, dostal jsem x ran. Přišel za mnou, přiložil mi nůž k břichu. V tu chvíli jsem se podělal. Říkám mu, vykašli se na to, dám ti prachy. Třásla se mu ruka. Pak mu asi ruplo. Říkal: Já tě klidně zabiju. Chytil jsem mu ruku a nůž jsem mu vzal,“ tvrdí mladík. Připustil, že pak soka během potyčky bodl. Přesně si to prý nepamatuje.

Zraněný muž naopak trvá na tom, že nůž patřil mladíkovi. „Dal jsem mu pár facek. On řekl, že jde na policajty. Tak jsem se otočil a v tu chvíli mě bodnul do zad. Říkám mu, co děláš, ty blbe. Chtěl jsem mu kopnout do ruky a on mě bodnul ještě jednou do žeber,“ líčil poškozený.

Znalecký posudek však na rozdíl od jeho tvrzení prokázal jen jedno bodnutí. „Druhou ránu“ způsobili muži později zdravotníci, když mu zaváděli dren.

Podle plzeňského soudu se sice „svědek snažil s odvoláním na své (romské) etnikum zveličovat verbální i fyzickou agresivitu obžalovaného (mladíka), pravděpodobně ve snaze ospravedlnit své počáteční jednání, avšak soud o jeho věrohodnosti přesto neměl pochyb“.

Tamní soud uzavřel, že se Škrabánek dopustil pokusu o vraždu, a potrestal ho odnětím svobody na 7,5 roku.

Rozběhl se a soka bodl zezadu pod lopatku. Trest za pokus o vraždu odmítl

Lživé svědectví

Odvolací senát se však nyní mladíka zastal a původní rozsudek poměrně ostře zkritizoval.

„Vrchní soud si položil dvě základní otázky, které si měl položit i soud prvního stupně. První otázkou je, proč k projednávanému incidentu vlastně došlo, kdo jej vyvolal? Jak jsme mohli vidět, obžalovaný rozhodně nebyl iniciátorem konfliktu. Jedná se o podstatnou okolnost. Nalézací soud ji ale ve výroku rozsudku žádným způsobem nezmínil,“ řekla předsedkyně odvolacího senátu Michaela Pařízková.

Druhou „naprosto zásadní“ otázkou, kterou si podle ní měli kolegové u soudu v Plzni položit, je, kdo jako první z účastníků konfliktu vytáhl nůž?

„Nalézací soud nijak neodůvodňuje svůj závěr, že to byl obžalovaný, kdo nůž vytáhl jako první. Pouze u svědka (poškozeného) konstatuje, že o jeho věrohodnosti neměl pochyb, zatímco obhajobu obžalovaného označuje za účelovou a v přímém rozporu s provedenými důkazy,“ připomněla Pařízková. Takové závěry označila za „poměrně odvážné“.

Podle ní jde v tomto ohledu o klasické tvrzení proti tvrzení. „Neexistuje jediný důkaz, který by na otázku vytažení nože dával jednoznačnou a nezpochybnitelnou odpověď,“ uvedla soudkyně. Za lháře následně označila pobodaného muže.

„Svědek opakovaně tvrdil, že se do konfliktu mezi svou přítelkyní a obžalovaným zapojil proto, že viděl, jak ji (mladík) táhne za vlasy. Následně prý dal obžalovanému pár facek. Průběh konfliktu jsme měli možnost zhlédnout. Žádné táhnutí za vlasy ani pouhých pár facek jsme tam neviděli. Naopak viděli jsme jednoznačné napadení obžalovaného oběma svědky. Ze strany svědka jde o lživé svědectví,“ řekla Pařízková.

Celé zdůvodnění rozsudku můžete zhlédnout ve videu:

Mohla to být nutná obrana, míní soud

Podle ní byl agresivnější v celém konfliktu ženin přítel, který si „viditelně nepřál ukončení incidentu“, když se snažil ustupujícímu mladíkovi nadběhnout a dohnat ho, což pak vysvětloval slovy: Měl jsem potřebu za ním jít, protože říkal, že mě zabije. Chtěl jsem vědět, proč nás chce zabít.

„Jestli lze brát tohle jako věrohodné vysvětlení, tak nevím... protože pokračoval ve fyzickém napadání a rozhodně nevypadal na to, že by chtěl od obžalovaného (mladíka) něco v klidu vysvětlovat,“ kroutila hlavou soudkyně. „To, co můžeme vidět, je jednoznačně stále trvající útok na obžalovaného,“ dodala.

Za „zcela lživé“ má i mužovo tvrzení, že ho Škrabánek bodl dvakrát, když se ve skutečnosti jednalo jen o jednu ránu nožem.

To, že i přesto považuje plzeňský soud tohoto svědka za věrohodného, označil odvolací senát za „ukázkovou deformaci důkazů“.

„Bohužel, tím to nekončí,“ pokračovala Pařízková. Za další lež označila tvrzení svědka, že mladík „po mně pořád šel a furt mě chtěl dál bodat, než se mě pak zastal další svědek“. Podle soudu však na záznamu nic takového není, ani zmíněný další svědek nic takového neuvádí.

Soud se také domnívá, že pokud by mladík, který je pravák, skutečně bodl poškozeného zezadu do zad, pak by byla rána spíš na pravé straně, a ne na levé. Soudní lékařka navíc mladíkovu verzi neoznačila za vyloučenou, zatímco plzeňský soud ano.

„Máme za to, že verze předestřená obžalovaným je nesrovnatelně věrohodnější než verze poškozeného. Nemůžeme proto vyloučit, že se ze strany obžalovaného jednalo o nutnou obranu,“ rozhodl odvolací soud a ve smyslu zásady „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch) mladíka osvobodil.

Podle soudkyně není vybočením z mezí nutné obrany situace, kdy útočník přiloží druhému člověku nůž na břicho, ten agresora odzbrojí a přitom ho bodne.

Zda případ ještě zamíří k Nejvyššímu soudu, není jasné. Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce a ten zřejmě vyčká na písemné zdůvodnění zprošťujícího rozsudku.

A jak dopadli oba agresoři? V jiném řízení dostali za útok na Škrabánka osmiměsíční podmínky, muž navíc také peněžitý trest. I to už je pravomocné.