Zítra to bude přesně pět let, kdy vlaky začaly jezdit nejdelším železničním tunelem v České republice. Jak na budování Ejpovického tunelu u Plzně vzpomínají specialisté, kteří mu zasvětili roky svého profesního života? Jaké pocity prožíval vedoucí projektu ražby, když první nákladní vlak projel slavnostní páskou? Proč raziči strávili v podzemí o sedm měsíců víc, než bylo v plánu? Za tím se pro MF DNES ohlédli významní realizátoři této stavby.
Byl čtvrtek 15. listopadu 2018 kolem půl páté odpoledne. Od plzeňského hlavního nádraží mířil na Prahu nákladní vlak tažený dvojicí elektrických lokomotiv.
Projel zastávkou Doubravka, koleje ho nevedly doleva na starou trať klikatící se údolím Berounky, ale doprava - do právě otevřeného jižního tubusu Ejpovického tunelu.
Před tunelem na okraji Plzně strojvedoucí zahoukal, a pak celý vlak plynule mizel ve tmě nejdelšího železničního tunelu v České republice.
Když se 31. ledna 2015 zakousla řezná hlava o průměru téměř 10 metrů do betonem zpevněné portálové stěny u Kyšic a ukrojila z ní první centimetry, všichni zúčastnění si tehdy oddechli.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
