Plzeňan Karel Pelák vlastní druhé nejmladší z desítky aut, které se na Lochotíně objeví. Když nadšenci v závodních vozech vyráželi 28. června 1914 na šestikilometrový závod z Lidické ulice do Třemošné, jeho škodovka ještě neexistovala, ta sjela z výrobního pásu až v roce 1929.
ProgramVýročí 100. let od prvního závodu sobota 28. 6. 2014 14:00, v zaslepené části Lidické ulice mezi budovami lékařské fakulty - pořádá ÚMO Plzeň 1 společně s Classic Car Clubem Plzeň * výstava 10 nejstarších automobilů v Plzni, pak jejich společná jízda po trase závodu do Třemošné * autogramiáda současných špičkových evropských pilotů – okruhového jezdce Petra Fulína a dvojice v rallye Václav Pech, Petr Uhel * ukázka zázemí, jaké má v depu Petr Fulín * výstava závodních aut vyrobených od 60.let * trenažery * odhalení pamětní desky ke 100 letům závodů |
„Proč je pro sběratele aut tak významný závod, který se jel jen třikrát? Že se něco takového jezdilo, ví dnes málokdo. Navíc 28. červen 1914 je dnem, kdy byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka habsburské monarchie Ferdinanda d'Este. Mrzí mě, že na akcích veteránů mají stále častěji převahu auta ze 60. až 80. let minulého století. Přitom deset skutečně nejstarších aut, která vlastní majitelé z Plzně, se pohromadě ještě nikdy neukázalo,“ vysvětluje Karel Pelák.
Představení 10 nejstarších aut doplní historické i současné závodní speciály, výstavy závodnických předmětů, autogramiády závodníků, trenažery i atrakce pro děti.
Ve válečných letech neměl myšlenky na závodění nikdo
Proč se o závodu do vrchu Plzeň – Třemošná v krajském městě skoro neví? Podle Karla Peláka je vysvětlení poměrně jednoduché. Poprvé se 6,1 kilometru dlouhý závod na prašných silnicích jel v den sarajevského atentátu, měsíc poté začala první světová válka. Ve čtyřech válečných letech neměl myšlenky na závodění asi nikdo.
Místní autoklub založený v roce 1907 jako druhý nejstarší v zemi po Praze (1904) závody obnovil v letech 1923 a 1924. „Ale to už svět směřoval k závodům na okruzích, kde auta burácela kolem diváků opakovaně,“ objasňuje člen klubu sběratelů historických vozidel.
Z prvního plzeňského závodu existuje i několik fotografií a unikátních filmových záběrů. Stejně jako před 100 lety se i o posledním červnovém víkendu vydají tato auta z Lidické ulice do Třemošné. „Protože každé auto je nejméně pět metrů dlouhé, na běžné silnici se neotočíme. Vyřešíme to tak, že v Třemošné objedeme blok domů. Většina aut je pojízdných, mají veteránské značky, zaplacené pojištění, s tím není nejmenší problém,“ objasňuje Plzeňan.
Nejstarším plzeňským vozem je v Americe vyrobený Hudson z roku 1910 následovaný o rok mladším Hupmobilem, který také vznikl za mořem. Domácí výrobci budou zastoupeni třemi vozy. Dva veterány se pyšní znakem Laurin Klement, třetím je Pelákova škodovka. Proč je víc aut ze zámoří? Vysvětlení znalce je prosté: V Americe začali s auty dřív.
Manželé Junkovi se postarali o zajímavý příběh
V letech 1923 a 1924 členové tehdejšího automotoklubu obnovili závody z Plzně do Třemošné. Něco jako přejímka vozů s vážením se odehrávala na městské váze v lokalitě U Zvonu kousek pod náměstím Republiky. V obou ročnících se v Plzni objevil i legendární závodník Čeněk Junek se svou manželkou Eliškou.
Právě manželé Junkovi se v roce 1923 postarali o zajímavý příběh. Osmiválcový motor, který poháněl Junkovu Bugatti, se startoval klikou. A v tom byl problém.
„Když Čeněk auto startoval, osmiválcový motor kopl a klika jej praštila do pravé ruky. Zrovna do místa zraněného ve válce. Aby mohl jet závod, ruku mu přivázali k tělu. Levou rukou řídil, manželka Eliška mu řadila rychlosti. To bylo první představení Elišky Junkové v plzeňském závodě. V roce 1924 už přijeli závodit oba. Čeněk vyhrál, Eliška byla nejlepší ve své kategorii. Rok 1924 byl ale pro tenhle závod poslední,“ cituje Pelák z historie plzeňského klání.
V roce 1933 se závodního okruhu v městských ulicích dočkala i Plzeň. Start byl na stejném místě jako u závodu do Třemošné. Jelo se kolem sokolovny do Bolevce, zhruba v místech, kde je dnes v Kaznějovské ulici policie, se zahýbalo doleva do kopce, pak Špálovou ulicí a kolem Cizineckého domu zpátky k lékařské fakultě.
„Mezi roky 1933 až 1955 se odjelo 11 ročníků. Držitelem absolutního rychlostního rekordu je legendární motocyklista František Šťastný. Na trati, kde se střídaly kostky s asfaltem a prašným úsekem, dosáhl průměrné rychlosti 119 kilometrů v hodině. Pamětníci říkali, že to byl šílený pohled, když prolétal zatáčkami. Já byl tehdy ještě kluk, pamatuji si hlavně neskutečný řev motorů,“ oživuje Karel Pelák vzpomínky.
Program začíná v sobotu ve 14 hodin v zaslepené části Lidické ulice mezi budovami lékařské fakulty.
