Člen plzeňského Veteran Car Clubu Jan Treml.

Člen plzeňského Veteran Car Clubu Jan Treml. | foto: Petr Eret, MF DNES

Cennou pragovku nechtěli ani v kovošrotu, měla totiž dřevěnou karoserii

  • 0
Před 110 lety vznikl v Plzni autoklub. Založili ho nadšenci, kteří si mezi prvními koupili auta. „Dříve se pragovky a škodovky prodávaly za pár korun do zahraničí. Teď se za draho vykupují zpět,“ tvrdí člen Veteran Car Clubu Plzeň Jan Treml.

Jak je to dnes s obchodem s veterány v Česku? Zbavují se jich lidé, nebo spíš nakupují?
Začal bych zeširoka. Za minulého režimu se na zimním stadionu v Plzni konaly trhy a tam se dala auta koupit. Stávalo se to poté, co někdo přišel o SPZetku, které nám majitelům veteránů tehdy brali.

Byl to nějaký záměr?
Vyjádření bylo - automobil nevyhovuje provozu. Auta měla mechanické brzdy nebo brzdy jen na zadních kolech, takže tehdejší dopravní inspektorát kvůli tomu odebíral technické průkazy pro nezpůsobilost vozidla. A když měl člověk doma automobil bez čísla a nemohl s ním jezdit, pro leckoho ztrácel cenu. Některá auta proto putovala do zahraničí. Majitelé je někdy prodali jako sběr za pár tisíc korun. Minulý režim veteránům nepřál. Veterán kluby nebyly zpočátku povolené, zatímco třeba v Anglii či v USA dávno existovaly.

Byl tehdy problém sehnat součástky na historické vozy?
Já jsem měl tehdy pragovku. A když jsem potřeboval součástku, jel jsem do kovošrotu, kde vždycky jedna dvě pragovky stály. Vedoucí z kovošrotu mi tehdy často říkal, vezmi si celé auto, nevyndávej z něj jen součástky. Důvod byl jednoduchý -  auta mají dřevěnou karoserii potaženou plechem a do hutí nebylo povolené vozit dřevo s plechem.

Na druhou stranu tedy bylo možné dostat se za minulého režimu lehce k cenným kouskům?
To bylo běžné, že do kovošrotu přijížděly opravdu ty nejhodnotnější kousky, třeba pragovky. Tam se jich chtěli spíš zbavit. Hodně vozů se tehdy prodalo do Německa.

I na tuto oblast měl tedy minulý režim zdrcující vliv?
Ano. Až zhruba v roce 1969 se situace trochu uvolnila, začaly se zakládat kluby při Svazarmu. Vznikaly kluby Fiat, Wartburg, Škoda, potom i veterán kluby.

Režim trochu povolil, řekl si, že je lidem třeba dát chléb a hry - a nechal české kutily dýchat?
Přesně tak. Historické vozy, když byly pod hlavičkou veteran klubu, dostaly červená čísla. I když si pamatuji, že s tím byla strašná hromada papírování.

Jací lidé mají dnes auta veterány? Jsou to hlavně bohatí lidé?
Nebývá to tak. Majitelé buď měli auto v rodině nebo když přišli o technický průkaz, měli auta kam dát, například do stodoly, nebo k někomu do garáže. A tam vůz stál třeba dvacet let. Některým lidem ho prostě bylo líto. Většinou to jsou lidé, kteří jsou technicky nadaní, kteří si ho sami dokážou opravit. Někdy se stává, že bohatý člověk má dvě, tři drahá historická auta, třeba značky Rolls-Royce.

Spíš se sem tedy historická auta dovážejí?
Ano. Zatímco za minulého režimu putovala auta ven, teď je to obráceně. Češi si teď pracně kupují staré škodovky či pragovky v Německu a na trhu v Evropě a vozí je zpátky. A jsou to i ty, které za minulého režimu odtud za pár stovek odešly, téměř by se dalo říci ve formě šrotu.

O veteránech na Plzeňsku připravujete knihu. O čem bude?
O výrobci karoserií Václavu Brožíkovi, už mám asi tři šanony posbíraných informací. Brožík je velmi zajímavá osobnost, vyráběl především kočáry a formanské vozy, pak přešel na karoserie a pak dokonce dělal tramvaje. Historická tramvaj, která občas jezdí po Plzni, je z jeho dílny. Je jediná v Evropě, která dodnes jezdí v originálním provedení.