Herec však neztvární žádnou z mužských rolí, které se v legendární hře plzeňského dramatika Ladislava Smočka objevují. Převtělí se do bytné paní Outěchové.
Proč jste se rozhodl roli v plzeňské inscenaci přijmout?
Je to legendární hra. Navíc mně utekla podobná příležitost v Činoherním klubu od jejího autora pana Smočka. Nabízel mi roli v jedné hře. Já jsem se ale kvůli natáčení nemohl zapojit a dodnes mě to trápí. S panem Smočkem se známe a rád bych s ním pracoval. Nepovedlo se. Když se objevila možnost zahrát si v jeho hře teď, tak jsem se jí chopil. Už jsem měl možnost hrát v Plzni v předchozích dvou letech, ale covid tomu zabránil. A další důvod je, že jsem si už trochu zvykl hrát v létě. Vystupoval jsem v Shakespearovkách, loni jsme hráli v létě s Jezerkou a teď budu hrát v Plzni, což mě těší.
Takže s hraním venku nemáte problém...
Mně se hraje venku dobře, už proto, že je to v létě, protože co si vzpomínám, tak v zimě se moc venku nehraje. Bývá tam velmi dobrá atmosféra. Lidé přijdou za určitou pohodou, za něčím jiným, než co je čeká v uzavřeném prostoru. To vždycky dobře působí a pomáhá v kontaktu mezi hercem a divákem, který je důležitý. Při venkovním představení jsem měl na diváky velmi dobrou vazbu.
Jak se vypořádáte s faktem, že budete hrát ženu?
Já vždycky říkám, že kam čert nemůže, tam nastrčí mě. Není to pro mě nic nového, protože už jsem ženu několikrát hrát, ať už u nás v Divadle Sklep, nebo v televizi. Takže mám s tím zkušenost a myslím, že se žena dá hrát pokaždé trochu jinak. Nemusí to být vždycky jenom šaškárna. Uvidíme, co bude chtít pan režisér. Určitě se to dá hrát tak, aby byla legrace, ale zase se nic moc nepřehnalo.
Kromě představitele jedné z rolí jste na sebe vzal i úlohu průvodce festivalu. V čem spočívá?
Ocitnul jsem se na plakátech a jsem jakousi tváří festivalu. Činí mi potěšení, že mám důvěru, kterou do mě organizátoři vložili. Pak se budu pravděpodobně jako nájemný vrah prolínat festivalem a nějakým způsobem oslovovat diváky. Ať už v tiskových, nebo osobních zprávách, nebo přímo osobním útokem.
Na plakátech jste zobrazen v epesní žluté pláštěnce...
Působí to dojmem, že se po mně jako po průvodci všechno spláchne. Já účel plním tak, že oslovím nějakého diváka. Seznámím se s ním. Potom hned oznámím, že on je demokraticky zvoleným zástupcem diváků, takže si veškeré reklamace mohou vyřídit u něj.
Máte nějakou vazbu na Plzeň?
Jezdím sem docela často se Sklepem. Je tady skvělé publikum a mám tu i přátele. Vždycky pracovní cestu spojím s jejich návštěvou. Mám k Plzni velmi dobrý letitý vztah.
Nedávno jste na Plzeňsku točil s režisérem Tomášem Vorlem snímek Cesta domů. Jaká byla vaše role?
Sympatickej myslivec, takovej normální vesnickej chlap, se najednou ukáže jako docela velkej hajzl. Připraví hrdiny snímku, mladý pár, o střechu nad hlavou.
Co v nejbližší době pracovně chystáte? Jste hodně zaneprázdněn.
Když je práce málo, nadávám, když je jí moc, jako teď, tak také. Nebo takhle, já si vlastně nestěžuji, jen se dělím o své myšlenky. S Honzou Hřebejkem v Divadle na Jezerce zkoušíme hru podle britského seriálu Afterlife, píši knihu, tedy teď moc ne, protože nemám čas. A také se chystám do Plzně na jeden festival, divadelní.
O tom už jsem někde slyšel.
Jo jo už se to proslýchá.
