Ředitel třemošenské základní školy na Plzeňsku sháněl asistenta pedagoga od června. Na pracovní místo se sice hlásilo několik uchazečů, ale odradil je především nízký plat a také dojíždění. Vhodná kandidátka se objevila až nedávno.
Na podobné problémy narážejí vzdělávací zařízení nejenom na Plzeňsku, ale též na Tachovsku. Asistenti pomáhají ve třídách, kde jsou žáci s hendikepem.
„Asistentka nám odešla před prázdninami. Pár lidí, kteří se nám ozvali, nemělo nutnou kvalifikaci, což je střední vzdělání s maturitou a k tomu alespoň kurz. U ostatních byly největší překážkou peníze. Úvazek je většinou kratší, poloviční s několikaletou praxí vyjde na deset tisíc korun hrubého,“ nastínil Václav Fencl, jenž stojí v čele instituce.
Pokud má zaměstnanec dlouhodobější zkušenosti, mzda je o něco vyšší. Situaci v třemošenské škole se naštěstí podařilo vyřešit. „Opravdu se mi ulevilo. Nastoupí k nám bývalá kolegyně. Její povinnosti jsem dočasně rozdělil mezi čtyři asistenty pedagoga. Teď už se vše vrátí do normálu. Výhodou je, že zná prostředí, do kterého se vrací,“ doplnil.
Porozhlížet se po nováčkovi musejí v nedaleké škole ve Všerubech, do níž chodí sedmnáct dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
„Aktuálně máme sedm asistentů, jeden z nich ale během roku pravděpodobně odejde. Za nedostatkem personálu stojí nejenom jejich špatné finanční ohodnocení, ale také obtížnost práce a její nejistota. Jakmile se žákův stav zlepší, což se někdy stává, podpora už není nutná,“ uvedl ředitel Jaroslav Cafourek.
Obdobný postup čeká na vedení Základní školy Přimda na Tachovsku. Až dostane dokumenty z pedagogicko-psychologické poradny, pustí se do rychlého hledání.
„Máme informace od krajského centra vzdělávání o absolventech kurzu. Pokud už je někdo z Tachova, k nám na Přimdu nechce. Obávám se, že v budoucnu se ještě přiostří,“ sdělila ředitelka školy Marcela Husáková.
Zaměstnání asistenta pedagoga je fyzicky a psychicky náročné
S půlročním předstihem řešili další posilu svého čtrnáctičlenného týmu v Boru na Tachovsku, nakonec uspěli. „Byla to těžká disciplína. Jednak je to dané naší oblastí, jednak konkurencí. Protože ve fabrice dostanou vyšší platy než u nás. Zaměstnání je psychicky i fyzicky náročné, za ty peníze ho chce dělat málokdo,“ myslí si zástupkyně ředitele Naďa Sláviková.
Podle vedoucí školského odboru plzeňského magistrátu Dagmar Škubalové se s obtížemi potýkají rovněž v Plzni. Ředitelé nemají příliš z čeho vybírat. Lidé se sice hlásí, ale ne vždy jsou na danou pozici vhodnými adepty.
S tvrzením souhlasí ředitel Masarykovy základní školy v Plzni Antonín Herrmann. „Některé dámy přicházejí na doporučení z úřadu práce a jsou velmi rozčarované z toho, co by je všechno čekalo. Hledal jsem pět asistentek, protože mi odešly studentky, které si tímhle způsobem přivydělávaly. Abych našel, začal jsem hned po Vánocích,“ konstatoval.
Některé učitelky nás berou jako nutné zlo, tvrdí asistentka
Na tamější škole působí jako asistentka pedagoga Iveta Reitspiesová, jež vystudovala bakaláře v oboru sociální práce na pedagogické fakultě. Léta pracovala mimo obor, ale po mateřské dovolené se rozhodla přiblížit k původní profesi.
„Nejdříve jsem měla na starosti holčičku, která chodila do šesté třídy. Podporu potřebovala v řadě oblastí, měla poruchu autistického spektra i tělesné postižení,“ řekla.
Minulý rok přešla na první stupeň, kde pomáhá několika žákům naráz. Podle Reitspiesové má mnoho lidí zkreslené představy o jejím zaměstnání. Myslí si, že o inkluzi se hovořilo spíše negativně.
„Někteří se mylně domnívali, že změna přinese zrušení speciálního školství. Cílem není stát dítěti za zády, ale naučit ho maximální samostatnosti. Veřejnost nás vnímá vesměs špatně. Myslí si, že je naše role zbytečná, aniž by věděla, co vlastně obnáší. Ostatně některé učitelky nás berou jako nutné zlo. Já se s tím u nás ve škole nesetkávám, ale moje kolegyně v jiných školách prý bohužel ano,“ uzavřela.
 |
