Záchranná stanice Pasíčka ročně pomůže stovkám poraněných a oslabených...

Záchranná stanice Pasíčka ročně pomůže stovkám poraněných a oslabených živočichů, kterým následně pomáhá s navracením zpět do přírody. | foto: Záchranná stanice Pasíčka

Pasíčka zažívají extrémní rok, modernizaci stanice má pomoci i kalendář zvířat

  • 0
Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dnů v roce je Josef Cach se svým týmem v Záchranné stanici Pasíčka připraven pomáhat poraněným a hendikepovaným živočichům, které se při troše štěstí daří vracet do volné přírody. Z téměř 25 let, co stanice mezi Borem u Skutče a Prosečí funguje, je letošní rok co do počtu záchrany opeřenců a savců extrémní.

Je to jen pár týdnů, co ochranáři v Sezemicích na rybníku Labská zasahovali u několika vysílených, apatických labutí, které byly rozptýlené po celé vodní ploše. Zásah byl komplikovaný jednak rozlohou vodní plochy i počtem omámených opeřenců.

S odchytem museli ochranářům vypomáhat i krajští hasiči. Zásah to nebyl jednoduchý pro nikoho. Z celkem 22 labutí byly čtyři v kritickém stavu. Náročné několikatýdenní martyrium pokračovalo i v záchranné stanici. Na zvířecí „jipce“ čekalo labutě krmení sondou. Všechno naštěstí dobře dopadlo, a tak labutě čeká brzký návrat do přírody.

Podobné situace zažívají v Pasíčkách pravidelně. Letošní rok se však počtem výjezdů vymyká. Ochranáři už dnes vědí, že letošní rok bude rekordní.

„Když jsme začínali, odchytávali jsme 200 až 300 zvířat. Ke konci září jich máme na kontě zhruba 1 700. Stejná čísla jsme měli za celý loňský rok. Denně nám klidně zavolá 80 lidí, kteří ohlásí raněné nebo jinak hendikepované zvíře,“ říká vedoucí záchranné stanice Pasíčka Josef Cach, jemuž s chodem zvířecí záchranky pomáhá osm pracovníků.

Nárůst výjezdů a telefonátů začal enormně narůstat během covidu, kdy lidé začali víc chodit do přírody a méně cestovat do zahraničí. Někdy však ochranáři vyjíždějí zbytečně, neboť leckdy nemusí vůbec jít o poraněné zvíře, ale třeba zdravé mládě, které jen někde čeká na rodiče.

„Občas lidi těžko přesvědčujeme, že když najdou mládě ptáčka, tak se nemusí bát a mohou ho zvednout na větev. Neznamená to, že rodiče o něj nemají zájem. Ono jen čeká, než přiletí zpátky. Na rozdíl od savců, u kterých je lidský kontakt téměř vždy problém, ptáci mají špatně vyvinutý čich, proto dotek od člověka nevadí,“ vysvětluje Josef Cach, podle kterého je vždy lepší před záchranou zvířete zavolat a poradit se než něco pokazit.

Mezi nejčastější příčiny odchytu patří především zlomeniny, otrava, poškozené peří, otřesy a různé pohmožděniny, popáleniny od vysokého napětí. Velký počet tvoří také mláďata, která vypadnou z hnízda. Velkou část tvoří i odchyty ptáků v halách či supermarketech.

Pomáhají i dobrovolníci

Bez dobrovolníků a podporovatelů záchranné stanice by území zaujímající téměř celý Pardubický kraj a větší část kraje Vysočina pokrýt nešlo. „Museli jsme přejít na dvousměnný provoz. I přesto nám těch případů přibylo tolik, že nejsme schopni zajistit všem zvířatům dopravu do stanice.

Z různých koutů obou krajů máme vždycky skupinu lidí, která nám s odchytem u méně závažných případů a s dopravou k nám do stanice pomáhá. Různě se střídají a přibývají další, z čehož máme upřímnou radost. Jezdí k nám na praxi i studenti z veterinární školy v Hradci Králové. Za každou podanou ruku jsme rádi,“ přidává slova díků vedoucí záchranné stanice, která příští rok oslaví 25 let své existence.

S tím, jak narostly počty přijímaných zvířat, logicky narostly i provozní výdaje. Nejde jen o dopravu, krmení, ale i o poskytovanou péči.

Stanici kromě prostředků z ministerstva životního prostředí a od Pardubického kraje drží nad vodou sponzorské dary od jedinců a firem. Pomáhají dobrovolnické dny, táborové pobyty na stanici i ekologické výchovné programy pro školy i širokou veřejnost, která může navštívit venkovní expozici volně žijících živočichů a naučné stezky.

„Zvířata s nevratnými hendikepy, která se nepodaří vypustit do přírody, zůstávají v trvalé expozici, kde se pokoušíme odchovávat mláďata, která do přírody jít mohou. Na svobodu jsme za letošek pustili více než 800 jedinců,“ chválí si čísla Milan Oppa, hlavní ošetřovatel záchranné stanice.

Stanici čeká v nejbližší době náročná modernizace za přibližně 21 milionů korun. Projekt zahrnuje výstavbu nových moderních voliér, pořízení vybavení pro odchyt a péči o zvířata a opatření související s úsporami energií.

„Na modernizaci můžeme čerpat poslední evropské peníze, tak si je nechceme nechat utéct. Výzva byla vypsána letos v lednu v nepříliš lehké době. Dvacet procent musíme zafinancovat sami. Máme přislíbeny tři miliony korun od kraje, další peníze od významných sponzorů, ale milion nám bude chybět,“ dodává Cach k modernizaci, která posune stanici o kus dál.

„Tím, jak máme hodně zvířat různých druhů, potřebujeme nutně vylepšit zázemí stanice, abychom to všechno zvládli. Máme z toho trochu těžkou hlavu, aby nás to nepotopilo. Proto jsme se rozhodli vypsat veřejnou sbírku. Věřím, že s podporou veřejnosti a sponzorů to zvládneme,“ dodal vedoucí stanice.

Chystají se i na vlky

Ochranáři se na portálu Donio rozhodli po dobu 90 dnů oslovit fanoušky a podporovatele záchranné stanice Pasíčka, kteří by mohli pomoci dotáhnout financování modernizace stanice do konce.

Cílovou částku začnou vybírat ve středu pomocí různých odměn. Jednou z nich je třeba nový nástěnný kalendář s ilustracemi zachráněných zvířat z Pasíček, možnost stát po boku ošetřovatele na stanici a další hodnotné odměny.

V Boru nechtějí usnout na vavřínech ani v dalších letech. Připravují se i na větší savce, kteří by se ve volné přírodě mohli začít vyskytovat ve větším množství.

„Máme vymyšlený výběh pro držení větších savců, jako jsou třeba vlci, kteří už na Vysočině jsou, protože je jen otázkou času, kdy s tím bude trochu problém,“ dodal vedoucí stanice, která má zkušenosti také s odlovem cizokrajných zvířat včetně hadů, pštrosů, uprchlé opice i jednoho klokana.