Krajská knihovna sídlí v domech z dob pánů z Pernštejna. V říjnu oslaví 120. výročí - současná ředitelka Radomíra Kodetová je první ženou v jejím čele od založení knihovny.
„Naším cílem není být rivalem knihkupectví, spíše si myslím, že jsme jejich reklamní kancelář. Spousta lidí si knížku u nás půjčí, a když si ji přečte, koupí ji potom někomu jako dárek, a to je fajn,“ říká Radomíra Kodetová, kterou potvrdili krajští radní ve funkci po dosavadním více než šestiletém šéfování.
Co říkáte známým, když se vás ptají, co se právě čte, co je nyní bestsellerem?
Hodně se to mění. V beletrii jsou hitem například severské detektivky, ale vycházejí krásné knihy i úplně jiné. Všechno je otázka vkusu.
Které knihy jsou blízké vám?
Já čtu hodně ráda historické knížky, oslovuje mne například Vondruškova Husitská epopej nebo jeho detektivní historické romány. Ale stejně tak ráda čtu knihy, které mám doma léta a nacházím v nich nové a nové věci. Stále miluji třeba Největšího z pierotů od Františka Kožíka, když je mi špatně, nabíjejí mě romány Betty MacDonaldové. Nyní čtu zajímavou knížku Kočárová cesta od Jany Klimečkové.
O jaké knihy nejvíc stojí děti?
Často o stejné jako jejich rodiče či prarodiče. My se je snažíme navigovat trochu jiným směrem. Dětské čtenářství podporujeme například tím, že jsme zpracovali seznamy literatury vhodné pro jednotlivé ročníky škol. Je důležité, aby děti četly knihy, které jsou schopné přečíst a jsou schopny jim porozumět, jsou zajímavé, přitom moderní a nadčasové. Tedy aby pořád nečetly jen knihy Astrid Lindgrenové a další starší díla, která jsme četli už my. K jakýmkoli chytrým knihám by se ovšem měly vracet, aby se s nimi neminuly.
Kolik knih koupí knihovna ročně?
Loni jsme nakoupili a zpracovali něco přes osm tisíc knihovních jednotek, ale do toho spadají i zvukové knihy, hudební nosiče, noty a třeba i elektronické databáze. A musíme kupovat i pokračování titulů, tedy seriály, aby se nestalo, že čtenář nemůže zjistit, jak příběh dopadl. Ale nekupujeme vše, co vyjde.
Počet čtenářů poklesl podle poslední výroční zprávy mezi roky 2014 a 2016 ze 13 550 na 12 550. Čím to je?
To jsou čísla zavádějící. Jedni čtenáři ubývají, ale jiní přibývají. Knihovna se nedá měřit jen počtem výpůjček a počtem registrovaných čtenářů. Trend je takový, že se z knihoven nestávají jen čtenářská centra, ale i komunitní centra. Počty akcí každoročně stoupají, i počet jejích návštěvníků. Nejsou to třeba registrovaní čtenáři knihovny, ale přesto využívají jejích služeb v rámci svého vzdělávání, což je dalších více než 10 tisíc lidí. Pořádáme víc jak 400 kulturních a vzdělávacích akcí za rok. Navazujeme spolupráci například s filharmonií, muzeem, galerií a zahájili jsme spolupráci s basketbalovým klubem. Počtem fyzických i virtuálních návštěvníků se blížíme k půl milionu.
Které akce považujete za stěžejní?
Hlavně ty, které se pořádají více let. Jsou to například Hezky česky, Studánky pro seniory, vzdělávací cyklus Akademie volného času, knihovnické akce celostátního charakteru, jako Březen měsíc čtenáře, říjnový Týden knihoven, Noc s Andersenem, Pasování prvňáčků, Den pro dětskou knihu a další. Potom jsou to jednorázové akce, jako jsou besedy se spisovateli, hudební besedy, klub deskových her a jiné. Akce různého druhu pořádáme pro školy mateřské, základní i střední.
Jak spolupracujete s dalšími knihovnami?
Krajská knihovna je metodickým centrem, zodpovídá za veškeré knihovny v kraji. Těch je nyní 421, jak profesionálních s výpůjční dobou nad 15 hodin, tak malých knihoven. My zajišťujeme, aby jejich služby zachovaly celostátně daný standard. Zároveň distribuujeme peníze na výměnný fond, knihy obíhají jednotlivé menší knihovny.
Co čeká knihovnu v nejbližších letech?
V souladu se státní koncepcí chceme podporovat digitální gramotnost, vzdělávání knihovníků i veřejnosti, nabízet více služeb jako komunitního centra, začlenit se do vzdělávacího procesu. Prvotním zájmem je vytvořit z knihovny bezpečné prostředí. V dnešní době různých obav mohou být v knihovně děti, dospělí a senioři od rána do večera a nemůže se jim nic stát. Knihovny nejsou dnes jen výdejny knih, lidé tady mohou trávit čas. Také bychom měli zprostředkovat kontakt veřejnosti s vývojem ve sféře informačních technologií.
Krajská knihovna a její ředitelkaKnihovna v Pardubicích sídlí v historických domech č.p. 77, 78 a 79 na Pernštýnském náměstí od roku 1897. Zřizovatelem je Pardubický kraj a kromě krajské plní i městskou funkci. Knihovní fond nyní čítá asi 500 tisíc knihovních jednotek. Vedle základního jej tvoří i výměnný fond. Knihovna má nyní zhruba 13 tisíc registrovaných čtenářů. Celkový roční rozpočet činí kolem 26 milionů korun. V Krajské knihovně pracuje 54 kmenových zaměstnanců. Současná ředitelka Radomíra Kodetová vystudovala management a sociologii, v těchto oblastech také dlouhodobě působila. Rodilá Pardubačka je vdaná, má dvě dcery, jejím největším hobby jsou rodina a knihy. |
Před vámi stojí další velký úkol, kterým je rekonstrukce Příhrádku pro potřeby komunitního centra. Můžete přiblížit, co v těchto domech po přestavbě zájemci najdou?
Jsem pardubická rodačka, takže je to moje srdeční záležitost. Bylo mně hrozně líto, když měly jít tři domy do dražby, říkala jsem si, že by stálo za to o ně zabojovat. Nyní už jsou ve vlastnictví Pardubického kraje a knihovna je má ve správě. Za sebou máme přípravné práce umožňující požádat o peníze z evropských fondů. Už je také hotový projekt na vnitřní stavbu i vnitřní vybavení. Naším cílem je vytvořit prostory co nejvíc otevřené veřejnosti. Přestěhuje se tam hudební oddělení a vznikne tam multifunkční klub. Po celý den bude k dispozici veřejná čítárna s možností pořádání veřejných akcí. Jako součást rehabilitace rodiny Vokolkových bude část prostor sloužit pro grafický ateliér, v němž budou umístěny dochované předměty z jejich tiskárny. Zvláště mladým lidem chceme připomínat vývoj knihtisku, tím spíše, že naší doménou jsou knihy. Zároveň tam bude prostor věnovaný výstavám, například starých tisků. Část výstavy bychom chtěli věnovat literárním osobnostem Pardubického kraje. Vedle sálu s projekční technikou pro besedy nebude chybět ani badatelna s odbornou literaturou věnovanou astronomii a astronautice.
S čím jste ve své práci nejvíc spokojena a s čím nejmíň?
Jsem spokojena s tím, že mohu pracovat s lidmi, které mám ráda a kterých si vážím. Mohu jim věřit, a mám pocit, že oni mně taky. Nejsem spokojena s tím, kolik má knihovna prostoru, ale na druhou stranu sídlíme v nejkrásnějších domech na Pernštýnském náměstí. Ovšem se spoustou chodeb a malých pokojíčků, takže se tomu musíme přizpůsobit. Ale nemusíme být nespokojení. Musíme hledat, jak to jde a ne proč to nejde, což je moje krédo. Mým cílem je, že si musíme klást vysoké cíle, aby bylo potom kam ustupovat.
