Bílovecký zámek mu připomenul dobu, kdy na začátku 90. let v Ostravě zakládal redakci Mladé fronty DNES a měl možnost dělat reportáže, například o návštěvě průmyslového magnáta Rothschilda.
„Ostravu mám v sobě silně zapsanou, a to už z toho důvodu, že jsem tady po sametové revoluci zakládal pobočku Mladé fronty. Dával jsem dohromady celý tým obnovené redakce, která byla po revoluci rozpuštěna. Byl to zajímavý úkol. Nabíral jsem nové tváře, z původních redaktorů nakonec nezůstal ani jeden,“ popisuje tehdejší dobu.
Zdůrazňuje, že ho štvala jedna věc – pragocentrismus. „Oblast severní Moravy a Slezska je přece samostatná oblast, specifická svým myšlením, jazykem, kulturou a životem. Je to takový stát ve státě. Pražáci to tehdy pořád nechtěli pochopit,“ vypráví.
Ondřej Neff
|
„Vzpomněl si při tom i na jednu z významných místních událostí. „Například když se zakládala Slezská univerzita v Opavě, což byla oprávněně obrovská událost, tak jsme měli připravený materiál. Jenže v Praze se ptali: Koho zajímá opavská univerzita? Tak jsem jim říkal: Tady každého. Jenže oni odpověděli, že je to nezajímá. Takže se pak objevil jen jedňáček na straně osm, zatímco jinde o univerzitě informovali na hlavní stránce. Tehdy jsme se prostě všichni učili od píky,“ konstatuje.
Začátky svobodné porevoluční novinařiny podle Ondřeje Neffa nebyly lehké a provázely je časté zmatky. „Do Mladé fronty jsem nastoupil v březnu 1990, všichni mě vnímali jako zkušeného novináře, ale já byl v podstatě ucho. Nikdy předtím jsem v deníku nedělal. Sice jsem dělal grafiku novin, ale nepsal jsem je. Z tehdejších kolegů si pamatuju na Petra Žižku, Scarlett Wilkovou, Ivanu Leskovou, ale třeba fotografa jsme ještě neměli,“ popisuje chod první porevoluční redakce.
Často se například stávalo, že jeho práce závisela na logickém úsudku. „Například si vzpomínám, jak do kraje přiletěl na návštěvu Rothschild. Byla to velká událost, kdy se očekávalo, jak se přijede podívat do hutí. Přiletěl speciálem do Mošnova, všechno bylo obšancované a my čuměli někde přes plot. Načež nastala chvíle, kdy se kolegové dohadovali, který to ten Rothschild vlastně je. Vylezlo patnáct chlapů. Tak jim říkám: Podívejte, určitě je to ten, co má ten ošoupaný kabát a odřenou aktovku, protože nikdo jiný by si vedle Rothschilda takový šunt nedovolil nosit,“ popisuje Neff.
Ukázalo se, že jeho odhad byl správný. „Za Rothschildem jsme pak jeli do hutí a potěšilo mě, jak jej přijali v rudém koutku, který evidentně ještě před nedávnem byl plný kladiv, srpů a budovatelských úspěchů železáren.“
Kauza topné oleje i spolupráce s televizí
V paměti mu utkvěla i známá soudní kauza s topnými oleji. „Velmi záhy jsem se sblížil s ostravskými veličinami, mimo jiné s hlavním prokurátorem. Tehdy mě zasvěcoval do celého podvodu s topnými oleji. Byl jsem zvědav, kdy na pachatele skočí, když všechno už vědí. Trvalo jim to asi osm let. Pro mě to byla velká škola. Trvala sice jen půl roku, ale stála za to,“ dodává Neff k ostravské etapě.
Ostravu ovšem znal už dříve, vždyť spolupracoval s místním televizním studiem. „Byla tady prima redakce naučných pořadů a já spolupracoval na vědě a technice pro mládež. Jeden scénář napsal Vladimír Železný, pozdější ředitel TV Nova, já pracoval na jiných,“ vzpomíná Neff.
Jeden díl byl o jaderné energetice. Jenže najednou se Neff dozvěděl o havárii v Černobylu.
„Šel jsem za dramaturgem a říkám mu, že vzhledem k Černobylu bychom scénář měli předělat a snímek přetočit. Že bychom našemu optimismu měli trochu ubrat. On mi odpověděl, že jsem blbej. Díl se prý vysílá až na podzim, to už se na nějaký Černobyl zapomene. Což byla typická reakce pro tehdejší dobu. Samozřejmě nakonec díl zrušili a šel pod stůl,“ vysvětluje Neff.
Ostravu má rád, bydlí v ní jeho kamarádi. Její proměnu vnímá v kontextu celé doby. „Změnila se nejen Ostrava, primárně se změnila celá naše republika. Vždycky, když někam přijedu, všechno kolem svítí. Třeba teď v Bílovci. Tak si říkám, jak to v něm asi vypadalo před čtyřiceti lety? Ostrava je to, co si dnes zaslouží, tedy živé velkoměsto. Nikdy pro mě nebyla ušlápnutá,“ prozrazuje.
Ostravu pak srovnává s Libercem. „Vždy měl v sobě kulturní jiskru – a Ostrava pro mě byla také takové město s jiskrou. I za minulého režimu. Dnes je jenom v jiné rovině, jako evropské město,“ zakončil známý novinář a spisovatel.
