Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Petr Topič, MAFRA

Soud po 13 letech vrací spor o odškodné na začátek. Fraška, zlobí se rodina

  • 3
Jako na houpačce si připadají příbuzní Aleny Řmotové, která před třinácti lety v Šumperku spadla do nezajištěné vpusti na obecním pozemku a na následky zranění později zemřela. Soudy pozůstalým přiznaly statisícové odškodné, pak jim ho část vzaly, vzápětí to zase zrušily a nyní celý případ vrátily téměř na úplný začátek.

Žena spadla do kanalizační vpusti na městském pozemku, na jejíž nebezpečnost paradoxně sama několik měsíců před tragédií upozorňovala, v říjnu 2005, když zde sekala trávu. Více než dekádu trvající maraton soudů začal pro rodinu pozitivně, když manželovi a dvěma synům okresní i krajské soudy přiznaly odškodné 240 tisíc korun.

Rozhodnutí ale napadla šumperská radnice coby majitel nezajištěného pozemku a podle soudů jeden z trojice viníku neštěstí. Dalšími dvěma byly společnosti Vodohospodářská zařízení Šumperk jakožto majitel kanalizace a Šumperská provozní vodohospodářská společnost coby jejich provozovatel. Ani jedna se nepostarala o zabezpečení vpusti.

Nejvyšší soud posléze odškodné snížil o 20 procent, což byla podle něj míra viny, kterou si za tragickou nehodu nesla sama poškozená. Každý z pozůstalých tak měl vrátit 48 tisíc odškodného, následně se jich však zastal Ústavní soud a verdikt zase zrušil.

Nejvyšší soud teď rozhodl znovu – a příbuzné zklamal podruhé: celý případ totiž vrátil znovu k odvolacímu soudu. A navíc dál trvá na tom, že si žena nehodu částečně zavinila sama, takže v tomto smyslu nyní budou muset případ posoudit i krajští soudci, kteří původně spoluvinu ženy odmítli.

„Na vlastníka pozemku nelze v rámci prevenční povinnosti klást nepřiměřené nároky, přenášet na něj odpovědnost za vznik všech možných újem na životě, zdraví či majetku. Úraz vzniklý pádem do vpusti byl zčásti následkem jejího (Řmotové – pozn. red.) podcenění neschůdnosti terénu a blízkosti nebezpečného místa,“ sdělil předseda senátu Nejvyššího soudu Petr Vojtek.

„S přihlédnutím ke všem okolnostem se jednání poškozené, byť nebylo v rozporu se zákonem, na škodlivém následku nepochybně zčásti podílelo, maximálně však v rozsahu do 20 procent,“ stojí dále v rozsudku, který je pro krajský soud závazný.

Rodina se bojí, aby nakonec sama neplatila soudní náklady

„Když se případ dostává po třinácti letech znovu téměř na začátek, je to opravdu Kocourkov. Za celou dobu máme deset výroků soudů. To je fraška,“ reagoval na nejnovější verdikt syn zesnulé ženy Jiří Řmot. Podle něj se justice nesnaží o nic jiného než stanovit vinu jeho matky.

„Za to, že máma okolí vpusti uklízela, sekala tam trávu a opakovaně upozorňovala město, že místo je nebezpečné a je potřeba ho zajistit, je vinna. Vždyť to je absurdní. Český stát nás odškodnil, ale teď vše směřuje k tomu, že bude chtít peníze zpět,“ zlobí se.

Obává se, že pokud soud nižšího stupně určí zavinění jeho matky, přijde na řadu i to, jak se budou platit náklady řízení.

„Jestli na to dojde, můžeme se dostat do existenčních starostí, protože může jít o statisíce korun, které možná budeme muset vracet,“ přemítá Řmot.

Rodina už se soudí i o odškodné za neúměrně dlouhý proces

Město podle svého advokáta Jaroslava Němečka vrácení kauzy nižší instanci vítá.

„To, co se stalo, je tragédie. Nicméně pořád je zde otázka míry zavinění. Paní věděla, že místo je nebezpečné, a přesto se tam pohybovala. Na druhou stranu město nereagovalo na její upozornění, aby se vpust zabezpečila,“ uvedl advokát.

Rodina se v současnosti soudí ještě v jedné věci týkající se stejného případu: žádá totiž odškodnění za neúměrně dlouhý proces, jenž se táhne už třináct let.

„A podle všeho ještě několik dalších potrvá,“ poznamenal Řmot, který nevylučuje ani možnost, že kauza poputuje k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.