Tu zátoku můžete docela dobře přehlédnout. Loudáte se centrem Vancouveru, kolem vás se tyčí jedna výšková budova vedle druhé.
Jenže jdete-li pořád na sever, najednou vstoupíte do jiné reality. Z ničeho nic se před vámi rozprostře scenérie zátoky Burrard, na jejímž konci začíná Severní Vancouver.
A právě k dopravě do této části města slouží tzv. SeaBus, začleněný do linek městské hromadné dopravy. Pravda, využít můžete i rozsáhlou síť autobusových linek, ale v době dopolední a navíc momentálně ještě olympijské špičky je SeaBus nejspolehlivějším dopravním prostředkem na druhý břeh.
SeaBus - výstup cestujcích
SeaBus - stanice Lonsdale Quay v Severním Vancouveru
A pokud ho už využiteje, rozhodně neprohloupíte.
SeaBus spojuje stanice Waterfront v sídle starého vlakového nádraží a Lonsdale Quay v Severním Vancouveru. Je provozován dvěma katamarany, jež každý pojme 400 cestujících. Systém odbavení automaticky počítá pasažéry u turniketů a jakmile ten přesáhne stanovenou kvótu, další lidé se do prostoru nástupiště prostě nedostanou.
Obavy z velkého zpoždění nejsou na místě. Ve špičce totiž obě lodě jezdí v intervalu deseti až patnácti minut, v noci pak po 30 minutách. Svezou vám kočárky i jízdní kolo. Nástup i výstup cestujících je možný po obou stranách, proto se loď nemusí otáčet.
Zatímco domácím se výhled už zevšednil a tak zhruba jedenáctiminutovou jízdu relaxují, čtou si noviny či poslouchají hudbu, turisté žhaví své fotoaparáty.
Naskýtá se jim totiž malebný výhled. Hory, které se zvedají za Burrardovou zátokou skýtají v kombinaci s panoramatem přístavu a centra města jedinečný pohled v čele s vyhlídkovou věží Lookout Tower. V době her navíc zahlédnete jednu z hořících olympijských pochodní, další pohled umocňuje Lions Gate - most přes zátoku.
Doprava SeaBusem oslavila v roce 2007 třicetileté výročí, ale počátky lodní přepravy přes úžinu jsou mnohem starší. Už v roce 1900 tudy jezdily tři lodě. Vlastně šlo o jediný způsob přepravy mezi oběma břehy.
SeaBus - pohled na panorama Vancouveru s vyhlídkovou věží Lookout
Oblíbenost lodní přepravy poklesla po roce 1938, kdy byl otevřen most Lions Gate. Počet cestujících, zejména dělníků znovu vzrostl během války, kdy se na severním břehu stavělo hodně lodí, tehdy mezi břehy pendlovalo až pět plavidel.
Současné dva katamarány potřebám města plně vyhovují. I proto se před lety město rozhodlo nestavět plánovaný druhý most přes zátoku. I když během olympiády posiluje dopravu ještě třetí loď.
Plavidla střídají břehy téměř 19 hodin denně (cca od 6 ráno do 1 v noci), jejich údržba probíhá pouze v nočních přestávkách. Veškeré opravy probíhají o víkendech, kdy přepravu zajišťuje jen jedna loď.
