"Nebyl jsem nejrychlejší, ale byl jsem jediný, kdo se udržel na nohou. A proto mám zlato," říkal.
20 olympiád, 20 příběhůPondělí, 19. díl: Úterý, 20. díl: |
Dost možná si na ten závod ještě pamatujete nebo si ho znovu pusťte na youtube.com a nejspíš se ani po těch osmi letech znovu neubráníte smíchu.
Bradbury byl od začátku finále shorttracku na kilometr poslední, v závěru ztrácel už 20 metrů, když v poslední zatáčce po vzájemné kolizi spadli všichni čtyři soupeři. Znenadání byl vítězem.
Apolo Ohno, hlavní favorit a miláček publika v Salt Lake City, se po zemi doklouzal pro stříbro. Na vyhlášení pak dokonce dojel kvůli rozříznutému stehennímu svalu na kolečkovém křesle a ve vzteku Bradburymu vpálil: "Zlato si nezasloužíš."
Jen abyste přesně pochopili, co znamená být Bradburym, tak tady jsou další fakta. Už do semifinále se dostal jen díky tomu, že před ním jeden soupeř spadl a dalšího diskvalifikovali. V semifinále, kde zase jezdil poslední, spadli rovnou tři.
A příběh z finále už znáte. "Ano, měl jsem štěstí, jenže já si svou porci smůly už vybral." Osm let před Salt Lake City, tedy ve svých dvaceti, upadl Bradbury tak nešťastně, že mu soupeř rozřízl stehenní sval.
Ztratil tehdy čtyři litry krve a život mu zachránili lékaři včasným zásahem a rovněž 111 stehy, kterými sešili ránu. "Hrůza. Držel jsem se při vědomí jen díky tomu, že jsem měl hrůzu, že zemřu."
S rychlobruslením neskončil, ani když si v roce 2000 poranil páteř a pár dní nemohl chodit. Vyplatilo se. Čtyři dny po vítězství vydala australská pošta známku s jeho portrétem, v Americe chodil z jedné televizní show do druhé.
Později se dal na automobilové závody a teď se mimo jiné živí jako moderátor a motivátor. A jeho snem je prý jediné: aby co nejvíc lidí zažilo pocit být jako Bradbury.
Prohlédněte si Bradburyho slavný okamžik:
