Když mu na olympiádě hráli švýcarskou hymnu na oslavu premiérového zlata s pěti kruhy, po tváři se mu koulely slzy. "Hlavou proletí tolik myšlenek, tolik momentů. Budu potřebovat nějaký čas, než mi to dojde," říkal šampion.
V neděli si slzy zopakoval. Tyhle ale měly úplně jinou příchuť - hořkou.
Švýcarský expres supěl k cílové fotobuňce v čelní skupině, kde přes dvě hodiny bojoval s těžkým sněhem i stejně kvalitními soupeři. "Měl jsem skvělý den, celý závod jsem se cítil výborně," pochvaloval si. "Všechno se mi dařilo."
Na whistlerském stadionu neporazitelný rychlík Northug právě zařadil vyšší rychlost a uháněl pod norskými vlajkami k vítězství. Vedle něj odpichoval poslední metry Němec Teichmann, Cologna v nájezdu do cílové rovinky držel za zády Švéda Jonssona.
A pak bác. Sto metrů od finiše se závodník s helvétským křížem na dresu v kotrmelcích rozloučil s druhým olympijským úspěchem.
"Vážně nevím, co se to tam se mnou stalo," rval si Švýcar zlostně vlasy. "Právě jsem najížděl do poslední zatáčky, bylo tam trošku víc ledu a jedna lyže mi po něm sklouzla. Zrovna ve chvíli, kdy se rozhodovalo o medaili."
Bronzovou bitvu pro sebe nakonec rozhodl Švéd a k bronzu ze skiatlonu přidal třetí místo i v závěrečném olympijském startu.
"Opravdu tam byla ledová stopa," přidal se Olsson. "Jenom jsem se díval doprava, jestli mému tempu někdo stačí. Předvedl jsem výborný sprint."
A Cologna? Když se znovu postavil na vlastní, uháněl k cíli. Z téměř jistého medailista se stal borec, co uzavírá první desítku. Dojel dvě místa před Bauerem.
"No není to jednoduché," popisoval Cologna pocity zmaru. "Byl jsem tak blízko medaili. Taková smůla!"
