Rozjel se ke trojitému axelu, nejtěžšímu skoku, jaký byl tehdy k vidění – a skočil. Nádherně, vysoko. Axel snů.
Pouze Kanaďan Orser dokázal onoho večera totéž.
Sabovčík přidal dalších pět trojitých skoků, už během jízdy se smál. "Proč? No, bývalý krasobruslař Cousins, jenž stál za mantinelem, na mě kýval. Tak jsem mu odpovídal," vysvětloval pak.
Ze čtvrtého místa postoupil na bronzový stupínek! "Na tuhle jízdu jsem trénoval čtrnáct let," vydechl.
V Sarajevu 1984 to byl nakrátko ostříhaný blonďák z Bratislavy, v obličeji výraz vykuleného kluka. "Manželka teď vytahává moje staré fotky a směje se mi. Prý mi moji kluci z oka vypadli," povídá dnes dvaačtyřicetiletý sebevědomý muž s vlající hřívou vlasů.
"Jeho" olympijská hala Zetra mezitím v bosenské válce lehla popelem a znovu ji vybudovali. "Nepřipadá mi, že tam olympiáda byla tak dávno," přemýšlí Sabovčík. "Přitom se od té doby tolik přihodilo. Československo jsem opouštěl ještě za komunistů."
Oženil se s kanadskou krasobruslařkou Weinmanovou, spolu mají třináctiletého syna. Pojmenoval ho Blade, Ostří. Sabovčíkův pes se jmenuje Stín, kočka Záhada. Jen dvouletý potomek z druhého manželství dostal jméno Jozef. "Je sedmým Jozefem v mém rodě," oznamuje.
Nenechal si vnutit na ledu klasickou hudbu ani volánky. "Jsem chlap s hardrockovou duší," tvrdí. U ledu mu hrál Bruce Springsteen a on skákal salta. Tím se proslavil v americké revui.
Také trpěl, namaloval sérii obrazů probodnutých srdcí. "Potřeboval jsem ze sebe vykřičet emoce z rozvodu," přiznává.
Na olympijskou scénu se ještě jednou vrátil. Při slavnostním zahájení her v Salt Lake City 2002 bruslil v hlavní roli Ohně. "A málem jsem uhořel," vypráví. I ve 42 letech vystupuje po celém světě.
Zahajovací ceremoniál turínských her však bude sledovat ze svého domu v Salt Lake City. Tam se s ním stěhovala i sarajevská bronzová medaile.
