„Írán musíme porazit,“ ví trenér českého týmu Ronen Ginzburg.
Jeho štáb při shánění poznatků o neokoukaném protivníkovi využíval systém Synergy, který se specializuje na basketbalové analýzy. „Mají několik desítek až stovek zaměstnanců, kteří pracují na tom, aby nahrané zápasy rozsekali do jednotlivých kategorií,“ přibližuje asistent národního týmu Jan Pospíšil.
80 %herních vzorců basketbalistů zůstává stejných proti všem soupeřům. |
Z podrobných rozborů si Češi vytáhli údaje o herním profilu Íránců. Zjišťovali třeba, jak často hrají rychlý protiútok či do jaké míry brání zónově.
Trenérský tým čerpal informace z nejnovějších přípravných zápasů Íránu, asijský celek sehrál před čtrnácti dny dva duely se Španělskem. A oba mače prohrál, první 61:88, druhý 53:96.
„Začali velmi agresivně, ve velkém tempu s nátlakovou obranou,“ vysvětluje Pospíšil „V momentě, kdy šel balon do dolního postavení, tak docházelo k pastem, šli až do rizika.“
 |
Asistent z těchto údajů vyvozuje, že podobným stylem se budou Íránci prezentovat i v Tokiu. Aura olympijského turnaje k maximálnímu nasazení všechny účastníky přirozeně nabádá, navíc střet s Českem bude pro oba týmy klíčový.
„Rozhodující může být to, jakým způsobem zápas začne,“ předvídá Pospíšil. „Bude tedy nesmírně důležité, jakým způsobem se každý tým vyrovná s aklimatizací. Musíme být ready od první minuty.“
Satoranský o roli olympijského outsidera: Respektovat nás musí všichni |
Aby trenéři svým svěřencům nabyté poznatky vštěpili, mají pro ně připraveny tři fáze, během nichž informace postupně dávkují.
K první detailnější přípravě na soupeře se mužstvo schází zpravidla dva dny před zápasem, na videu si rozebere profily jednotlivých hráčů z protivníkova celku. K tomu slouží krátké sestřihy složené z typických vlastností konkrétního basketbalisty.
„Ukazujeme si, jestli je to střelec, nebo ne, jestli chodí útočně doskakovat a tak dále,“ líčí Pospíšil.
Trenérský asistent Jan Pospíšil během olympijské kvalifikace ve Victorii
Vedle tohoto rozpitvání obdrží Češi od trenérského týmu také na papíru nachystaný seznam všech 12 protivníků, s nimiž se mohou na palubovce setkat.
„Hráči tam mají napsáno, jak je kdo vysoký, na jaké hraje pozici, jak je starý, kolik odehrál v sezoně zápasů, jaké v nich měl statistiky, a do toho samozřejmě i charakteristiky toho, co nejčastěji dělá na hřišti,“ vypočítává Pospíšil.
Poslední mítink přichází v den zápasu. Jeho úkolem je nahlédnout na soupeřovu hru v celku, ukázat si jeho vzorce a systémy.
„Jde o rozebírání DNA týmu,“ upřesňuje Pospíšil. „Díváme se, co hrají v útoku, jakým způsobem brání, jakým způsobem budeme chtít jejich obranu atakovat, říkáme si jednotlivé taktické pokyny a řešení jednotlivých situací.“
Míčové sporty:Ginzburg proti nepříteli vlasti: Snad Írán nastoupí, jsem pod českou vlajkou |
Na první pohled se jedná o nepřeberné množství informací a variant, na něž si basketbalisté musí dávat pozor. Podle Pospíšila však zhruba 80 % herních vzorců zůstává stejných, zbylých 20 se liší v závislosti na soupeři. Protřelejší reprezentanti už navíc vědí, jak poznatky aplikovat do praxe.
„Ve finále se ke každému hráči vážou dejme tomu tři klíčové charakteristiky, kterých se snažíme držet,“ podotýká Pospíšil. „Hráčům je vštěpujeme i těsně předtím, než jdou na plac. A pak už je to na hráčích, basketbal je přece jenom hra hráčů, nikoli trenérů.“
Nicméně základem úspěchu je vzájemná součinnost obou složek.
