Systém klání přiměl osmadvacetiletého muže taktizovat, což není zrovna jeho styl.
Ve finále hodlá v závěrečném lezení na obtížnost předvést riskantnější výkon.
Základní úkol ovšem splnil vcelku s jistotou, na rozdíl od několika dalších zkušených borců.
Také proto mohl závod hodnotit spokojeně a s nadhledem.
Jaké bylo první lezení na olympijských hrách?
Hlavně hodně nervózní. Nejen pro mě, ale pro nás pro všechny.
Která část byla klíčová?
Nejdůležitější disciplínou byla ta druhá. Byla hodně infarktová, hlavně když jsem nevylezl třetí boulder, kterému jsem byl opravdu hodně blízko. Ztratil jsem v něm hodně síly. Na poslední jsem si sice věřil, ale když skončilo druhé kolo, myslel jsem si, že budu někde v půlce startovního pole, a byl jsem fakt hodně naštvaný.
Česká naděje uspěla. Lezec Ondra postupuje do olympijského finále |
Ano, rozladění jste neskrýval. Nicméně ukázalo se, že není tak zle, viďte?
Naštěstí jsem s velkým štěstím se dvěma topy a třemi zónami skončil třetí. To pak velmi ovlivnilo moje lezení na obtížnost.
V jakém smyslu?
Nechtěl jsem dopustit něco takového, co se stalo před dvěma lety v Hačiodži, kde jsem šel trochu na riziko a dotkl se nýtu na stěně, za což jsem byl následně diskvalifikován.
Takže jste lezl na jistotu?
Hodně na jistotu, hodně jsem si to hlídal. No a tímhle stylem se - pro mě - nedá vylézt moc vysoko.
Proč?
V kombinaci s vlhkostí, která panuje tady v Tokiu, je těžké mít v lezení na obtížnost tu jistotu na chytech. Uděláte dva tři kroky a už potřebujete zase sáhnout do maglajzáku. Jsem spíš typ, který valí, valí, valí a odpočívá a maglajzuje jenom v místech, kde to opravdu dává smysl.
Takže?
Takže mi kvůli tomuhle stylu lezení nahoře došly síly. Asi bych se znovu zachoval stejně, ale zároveň je to dobrá lekce, že pozítří ve finále na tu obtížnost takhle prostě lézt nemůžu. Napálím to, musím jít daleko víc do rizika, což může být cesta k dobrému výsledku.
 |
Věděl jste dopředu, že nebudete topovat?
Předpokládal jsem, že cesta bude od začátku spíš lehčí a že se bude nahoře vypadávat na vytrvalost. Věděl jsem, že by mi zhruba šesté místo v obtížnosti mělo do postupové osmičky stačit. Soupeře celkem dobře znám a věděl jsem, že v tom místě, kde jsem spadl, by to mělo být na nejlepší šestku.
Před startem jste žádal přítomné lidi o ticho. Proč?
Nechtěl jsem lézt úplně bezhlavě. Jak je tu diváků málo, ovace by asi byly divné. Kdyby tu byl kotel lidí, nějaké povzbuzování by mi vůbec nevadilo. Ale v téhle situaci jsem radši poprosil o tišší atmosféru, abych se hlavně ve spodní pasáži nějak zbytečně nesplašil a nespadl.
Mrzel vás karambol v druhém pokusu při úvodním lezení na rychlost?
Asi ani ne. V celkovém součinu by to nehrálo velkou roli. Aspoň jsem si vyzkoušel jít v rychlosti víc na maximum.
V rychlosti jste si vyrovnal nejlepší osobní čas. Nechtěl jste ho překonat?
To je asi úplně jedno. Snad osobák padne pozítří.
Co bouldery? Neseděly vám stylově?
Myslím, že mi hodně neseděly. O to větší mám radost, že jsem na nich byl třetí.
11. DEN OH: Smutní Dostál, Špotáková i Staněk. Ondra vylezl do finále |
Oddechl jste si, když jste to zjistil?
Úplně nejvíc! Měl jsem radost, že jsem vylezl první boulder, který se mi vůbec nelíbil. Naštěstí na čtvrtý pokus padl. Dvojka byla asi jediná pro mě, bohužel jsem přišel na svou metodu pozdě. Trojka - skok na začátku. Doufal jsem, že mi půjde, ale na konci byl velmi fyzický dolez, kde jsem se bál, že to nepůjde. A taky to tak bylo.
Co závěrečná čtyřka?
Věděl jsem, že když udělám první krok, tak ji vylezu, protože na konci byla moje oblíbená spára. Ale bál jsem se začátku, kde byly dvě těžké špičky, bylo potřeba udělat takzvaného netopýra a přitáhnout se za špičky. Naštěstí to nějak vyšlo.
Naznačil vám průběh kvalifikace, jaké jsou vaše šance na medaili?
Ono záleží hlavně na tom boulderingu. V něm je to totální vabank. A v tomhle systému jenom částečně záleží na tom, jak zalezu já. Dost rozhodne taky to, jak si povedou ostatní.
