Jako by někdo nechal tenistky hrát v obrovské zapnuté troubě. Tak nějak si připadaly kandidátky na třpytivé olympijské placky v ukrutném žáru v Ariake Parku.
ZPRAVODAJSTVÍVondroušová prošla do semifinále díky fyzické kondici |
Kdo jen vyšel na přímý sluneční svit z klimatizované místnosti, pocítil mocný náraz. Vondroušová se na něj před dopolední rozehrávkou připravovala, přesto se venku nezdržovala.
„Strašné vlhko a vedro. Fakt hrozné. Po pětadvaceti minutách jsem se radši šla schovat dovnitř,“ popisovala po čtvrtfinále, které vyhrála tak trochu nepříjemným způsobem.
„V tom vedru je těžké cokoliv vymyslet. Už jenom běhat v něm je strašné. A to je můj tenis založený na pohybu!“
Už před utkáním se v šatně bavila se soupeřkou, která stejně jako ona v úterý podstoupila dvě bitvy. „Říkala mi, že do vesnice taky dorazila pozdě.“
Olympijské klání se mění v boj o přežití, čemuž se Vondroušová podřídila. Záhy ztrácela 1:3, nicméně pak posbírala pět gamů za sebou.
„Věděla jsem, že když ji poženu, ona nebude moct. Pak jsem si všimla, že ji bolí nohy, což ukazovala i trenérovi. A tak jsem si opakovala, že musím bojovat o každý míč.“
A jak bojovala! Po několika dlouhých přestřelkách se obě tenistky v hlubokém předklonu vydýchávaly. Na Badosaové se vyčerpání projevovalo čím dál víc.
„Když se kousnu, jdu až na hranu. Pro holky, které na výměny nejsou zvyklé, je to těžké. Vždyť každá bere obrovské množství sil, zvlášť když ji prohrajete. Hrůza!“
Výrazy běžně používané v rozhovorech s reportéry by se nejvíc hodily do hororu. Masakr. Hrůza. Peklo.
Asi jí bylo fakt šíleně
Dámy a pánové s raketami prožívají na rozpáleném betonu opravdu až děsivé chvíle. Už v průběhu posledního gamu Badosaová požádala o lékařskou pomoc.
Doploužila se na lavičku, chladila se ledovým límcem, foukal na ni chladný vzduch. Vyhrazený čas na ošetření končil. Vondroušová už poskakovala na dvorci, chystala se na servis.
Jenže Badosaová, kterou díky útočnému stylu a sličnému vzhledu přirovnávají k Marii Šarapovové, stále nevstávala.
„Viděla jsem, jak sedí v předklonu mezi doktory a je úplně rudá,“ líčila dvaadvacetiletá Češka. „Pak říkala, že si musí lehnout. Asi jí bylo fakt šíleně.“
Když se ukázalo, že Španělka opravdu nemůže pokračovat, Vondroušová ji přišla obejmout.
„Řekla jsem jí, že to chápu. Já byla taky hotová, jen to nedávám tolik znát. Nedivím se, že odpadla. Bylo to maso.“
Jak Češka otřásla olympiádou. Vondroušová ukázala kritikům, že na hry patří |
Každá tenistka raději zvítězí po proměněném mečbolu. Zakřičí si, zatne pěst, zvedne paže k nebi. Případně dokonce klekne, či zalehne. Vondroušová po svém triumfu nekřepčila.
„Je mi samozřejmě líto, že zápas skrečovala. Nikdo nechce vyhrát takhle. Na druhou stranu je pro mě dobré, že si trochu víc odpočinu.“
Utrpení ve výhni totiž umocňuje zvlášť náročný program turnaje. Za pět dní musela Vondroušová vydržet šest utkání.
Proti domácí Naomi Ósakaové v úterý naštěstí směla nastoupit pod zataženou střechou centrkurtu a možná špetku energie uspořila.
Chci se poprat o medaili
Bude se jí hodit, až se ve čtvrtek střetne o pozvánku do finále s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou. Očekává další vyčerpávající šichtu: „Hraje podobně jako já. Je běhavá, hodně míčů vrátí a dobře podává.“
Už teď je ze svého tokijského tažení nadšená, stejně jako její maminka Jindřiška, která oplakala dceřino vítězství nad Ósakaovou.
„Super úspěch! Mamka to neskutečně prožívá. I já jsem na sebe pyšná. Zatím mi nedochází, co se mi povedlo.“
 |
„Chci se poprat o medaili, snad to klapne. Jen je škoda, že se za olympiádu nedávají nějaké body do žebříčku.“
„Ale co, po startu v Tokiu jsem ohromně toužila. Píše mi spousta lidí, snažím se všem odpovídat. Jsem moc vděčná za veškerou podporu.“
„A zítra zase do práce! Teď půjdu na fyzio, pak do ledové lázně a rychle do postele.“
Se Svitolinovou, která se před hrami provdala za francouzského showmana Gaela Monfilse, se utká v jedné z větších arén.
Vondroušovou samozřejmě zajímá, jaký v ní bude povrch. Rychlost odskoku míče může ovlivnit průběh zápasu. Ještě jedna věc je však pro ni důležitá.
„Doufám, že na kurtu bude aspoň kousek stínku!“
