Ti rozhodčí, kteří ho před nakonec zlatým pokusem nejprve vyhnali na plac, ale pak mu kvůli vyhlášení stovky žen nedovolili hodit, si přátelské poplácání po zádech rozhodně nezasloužili.
Jak staronový český hrdina po vítězném závodě správně řekl, pěkně ho nasrali....
Jinak mě, kromě fantastické atmosféry, atletika live moc nenadchla. S kolegy experty na kolektivní sporty jsme se v hledišti shodli, že v tom máme hroznej chaos. Tu někdo běží, do toho druhý hází, třetí se raduje, čtvrtý pláče, tamhle skáče ranní ptáče!
Vidíte sami, jak mě to zmohlo.
Jestli je atletika královnou sportů, pak hlasuji pro konec monarchie.
To odpolední střelba bylo jiný kafe! Povahou bojovník, po dvou neúspěšných výletech na dalekou střelnici jsem se nevzdal a od rána Járovi se Stádem tvrdil, že si do třetice jedu stoprocentně pro medaili.
A vyšlo to!
Skeetař Petr Málek střílel fantasticky a atmosféra finále mě pěkně nadchla. Bylo to hrozně napínavý, navíc je hned vidět, kdo netrefil, neboť v tom případě se oranžový holub nerozpadne na kusy a uklízecí četa si po týdnu soutěží a miliónech střel při úklidu vydechne o pár dní dřív.
Osmatřicetiletý Petr nakonec udržel senzační stříbro a takový úspěch v jeho věku mi zase dodal další sportovní motivaci.
Když to dokázal on, musím přece taky!
Měl bych si pomalu koupit aspoň poplašňák.
Aktivní Stádo stihnul dorazit s kamerou ještě na slavnostní ceremoniál, který skončil ostudou australských pořadatelů.
Zatímco stříbrná česká a bronzová americká vlajka plápolaly ve větru pěkně viditelné, ze špatně zavěšené zlaté ukrajinské se stal jen plápolající kus hadru a ukrajinský trenér vlajkověsiče div neuškrtil.
Jak správně podotkl kolega Procházka z deníku Sport, za tohle se u nás vylučovalo z pionýrského tábora!
Stádo pak za odměnu získal od dalšího úspěšného českého olympionika soutěžního holuba i s jeho podpisem a naparoval se jako černošický páv.
Kdyby řekl nachlazenému kamarádovi, mohl jich mít dávno plno.
Ovšem bez podpisu.
Prostě střelba se mi fakticky líbila. Jen doufám, že tihle sportovci nejsou tak startovací jako tenisti, kteří po zkaženém úderu vzteky napalují balónky do diváků.
Představa, že by Málek minul holoubka, zlostně se otočil a pokropil nás na tribuně, nic moc!
Další stříbro jsem nakonec přidal osobně, neboť zdejší tiskáč jsem navečer opouštěl jako předposlední.
Jelikož dnes se tu střílelo naposled a olympiáda pro tohle sportoviště skončila, míjel jsem při odchodu již značně rozjařené organizátory, kteří byli v plném proudu závěrečné oslavné party.
Dal bych za to krk, že se pěkně rozstříleli.
Těsně před uzávěrkou to vypadá na další dvě medaile!
Jsou tři hodiny ráno, sedíme s Járou, který dnes vyprovodil zpátky do světa profesionálního sportu poslední české tenisty v olympijské soutěži Nováka s Riklem, v atletickém tiskáči a pomalu nám odpadává jeden soupeř za druhým.
Jen se obávám, že slavnostní ceremoniál zase zaspíme!
