V české výpravě je Elizaveta Ukolová úplně nejmladší a v olympijské soutěži krasobruslařek třetí nejmladší.
"Ale já se cítím jako rovnocenná s ostatními," říká.
Dcera ruských rodičů žije v Česku od dvou let, start na hrách v zemi, kde se narodila, jí však nepřipadá nikterak speciální. "Já jsem Češka, mluvím česky. Ani tu z ruštiny nikomu nepřekládám," povídá. Trenérka Vlasta Kopřivová přitakává: "Myslím, že ani moc rusky mluvit nechce."
Její Bety je první českou krasobruslařkou po 16 letech, která se kvalifikovala do olympijské soutěže žen. A nejen to, ze středečního krátkého programu postoupila i mezi 24 nejlepších pro volné jízdy. "To byl můj úkol. Volnou jsem pak už jela pro sebe," povídá.
Skončila dvaadvacátá.
Ne, nebyla to dokonalá jízda. Předvedla čtyři čisté trojité skoky, líbivé piruety – a dvakrát upadla. Jednou nešťastně, při nájezdu na rittberger, snad kvůli rýze na ledu. "Asi už mám i trochu zbroušené brusle. A navíc jsme tu volnou dlouho nejezdili."
Rozhodil vás ten pád?
"Asi ne."
A na závěrečného dvojitého axela už chyběly síly?
"Asi jo."
I proto, že jste se zaměřovala v přípravě víc na krátký program?
"Jo."
Moc toho nenamluví, emoce ve tváři takřka neukáže, pouze občas se pousměje. "Příliš nepoznám, jestli je nervózní," říká Kopřivová. "Potřebovala bych se k jejímu nitru dostat blíž, pak by se nám i líp pracovalo."
Se shorttrekařkou Kateřinou Novotnou si však údajně Ukolová na pokoji popovídala skvěle. "Katka je bezva holka," přitaká.
Na ledě jí zatím chybí výraz, což se odráží ve druhé známce. Tu první, za technickou hodnotu jízdy, měla naopak v krátkém programu třináctou nejlepší.
"Na druhé známce chceme pracovat. Ale zvýšit chci i tu první," ujišťuje ona a trenérka už plánuje: "Pro začátek musíme zrychlit výjezdy ze skoků, aby vypadaly, že mají sílu."
Ukolová vyrůstala v Poděbradech, tam se na přírodním kluzišti učila bruslit. Teď dojíždí za Kopřivovou do Prahy. "V Poděbradech žije odmalička, má tam kamarády, nikam se stěhovat nechce."
Na olympiádě se v tréninkových skupinách potkala s Američankami i s Kim Ju-na. Ale že by proto měla oči navrch hlavy, to ne. "Nervózní jsem z nich nebyla. Jen jsem dávala pozor, abychom se nesrazily. Jezdí daleko rychleji než já."
Včera večer pak z hlediště sledovala, jak bojují o medaile, k nimž by se i sama jednou chtěla přiblížit. "Může jet ještě na dvě, nebo možná i na tři olympiády," věří trenérka.
Zimní olympijské hry v SočiKrasobruslení Ženy - konečné pořadí: |
