Ve srovnání se závodem na dvacet kilometrů jste doslova ožil. Čím to?
Před dvacítkou jsem nejel žádný rychlý závod, takže jsem byl trochu překvapený. Snad už jsem si však na místní klima zvykl. Jinak se na mě ale na trati projevila únava, bolely mě ruce i nohy.
Vyšla vám i střelba, vrátila se forma?
Jedna chyba vestoje je pro mě dobrý výsledek. Dával jsem si větší pozor než minule.
Zraněné koleno už vám dává pokoj?
Po bouračce zlobilo první týden hodně, pak to docela šlo. Teď na dotek pořád bolí, ale jinak jen při extrémní námaze, při rychlém běhu, na lyžích ho necítím. Jenom, že trošku omezilo přípravu.
Mohlo to být mnohem horší.
Strašili mě, že budu mít problémy při změnách počasí, ale dal jsem se do kupy.
Co očekáváte od sobotního stíhacího závodu?
Stíhačka je pěkný závod, mnohem pestřejší, protože jinak jedete jen proti času. Je kontaktní, což ale o to víc svádí nechat se strhnout a střílet rychle.
Na bronzovou medaili ztrácíte zhruba půl minuty. Svádí vás takový fakt k optimismu?
Jestli se mě únava bude držet i dál, tak můžu jet ještě hůř, než dneska. Pokusím se dát dohromady a třeba se dočkám něčeho lepšího. Doufám, že se dostanu do cíle, ale jak a kolikátý nechci spekulovat.
