Byl to životní závod?
Z toho pohledu, že pro mě znamenal nominaci na olympiádu, ano. Ale že by to byl nějaký super povedený závod, tak to ne.
Věděl jste, že o stejný cíl usiluje ještě Tomáš Tempír. Cítil jste nervozitu?
Ano. Poslední tři dny jsem to prožíval, psychický tlak tu byl.
Termínem odletu do Salt Lake City je již tato neděle. Dovolil jste si předbíhat událostem a už si dopředu nakoupil třeba něco na dlouhý pobyt?
Takhle jsem neuvažoval, nechal jsem události osudu.
Vzpomenete si, co jste dělal před čtyřmi lety, když zimní olympiádu hostilo Nagano?
Trénoval jsem na Božím Daru a ve volném čase sledoval všechny lyžařské závody, také jsem si nenechal ujít hokej.
Kdy jste poprvé snil o účasti na olympijských hrách?
Od okamžiku, kdy jsem se poprvé postavil na běžky, což bylo tak ve čtyřech nebo pěti letech, jsem si říkal, jaké by to bylo, kdybych se na ně také podíval.
A reálně?
Od letošní sezony.
Přijímal jste gratulace?
Ano, nechyběl nikdo. Rodiče, bratr ani kamarádi.
Na jaká sportoviště v Salt Lake City plánujete cestu jako divák?
Rád bych zašel na hokej a pak také na krasobruslení, to je krásný sport. Pokud to půjde, podpořím naše barvy kdekoliv.
