Žaludeční potíže ukradly Šafářové spoustu sil, takže po nedělním deblovém triumfu nad sestrami Williamsovými musela v pondělí odstoupit z dvouhry.
„Je hrozně slabounká,“ referovala Strýcová. „Ráno jsem viděla, jak sotva vstávala z postele. Snažím se ji povzbudit, když vidím, jak je jí špatně. Leží jako látro. Povídáme si, posloucháme muziku, koukáme na televizi. Ale co víc nadělám?“
V úterý se naštěstí stonající tenistce lehce ulevilo, takže mohla vyrazit do boje. Jindy ospalý dvorec číslo 4 se proměnil v atraktivní arénu ověšenou českými a kanadskými vlajkami. Diváci sledovali utkání i přes ploty z okolních kurtů.
Češky ztratily první set, navzdory všem mrzutostem si však po dvou hodinách a devíti minutách a výsledku 6:7, 6:2, 6:4 zajistily postup.
Vzhledem k okolnostem to musel být obtížný mač, což?
Barbora Strýcová: O naší situaci víte, takže to těžké bylo. Ale naštěstí se Lucčin stav zlepšuje. Přesto před ní smekám, skoro tři dny nic nesnědla. Má zoufale málo energie, přesto to zvládla úžasně.
Jak vám tedy je, Lucie?
Lucie Šafářová: Dneska už to bylo lepší. Byla jsem schopná hrát, Bára mě skvěle táhla. Mám radost, že jsme to zvládly.
Co jste do sebe v posledních dnech nasoukala?
LŠ: Moc toho nebylo.
BS: Jeden banán.
LŠ: V pondělí jsem byla na klinice ve vesnici, dali mi nějaké prášky, tak se snad zažívací ústrojí uklidnilo.
Jak jste si připadaly na kurtu? Byl obsypaný lidmi. Vlajky na plotech. Atmosféra trochu připomínala hokejové utkání Česko - Kanada, ne?
BS: Super!
LŠ: Něco úžasného.
BS: Kdyby tam zůstali jenom Kanaďani, bylo by to takové nijaké. Ale my jsme měly takovou podporu od fanoušků i našich sportovců, že to byla naprostá paráda. Moc nám to pomáhá.
LŠ: Strašně moc děkujem!
Koho jste na tribuně poznaly?
BS: Spoustu lidí.
LŠ: Třeba Ivetu Vacenovskou.
BS: Byl tam Radek Štěpánek. Jedna plavkyně... Je pecka, že teď pojedeme do vesnice a budeme se tam o zápase bavit. Cítíme se tam skvěle. Jsme taková jedna velká rodina.
Takže bude nějaká párty?
LŠ: Jak u koho.
BS: Bude to brutální! (směje se)
LŠ: (přisazuje si) Leda bych zkusila desinfekci!
BS: Tak jo. Zkusíme novou léčbu slivovicí, jo? (směje se) Ale ne, vždyť zítra nebo pozítří zase hrajeme. Musíme nabrat sílu.
Po zápase se s vámi dav lidí chtěl fotit, žádal o podpisy. Připadaly jste si jako rockové hvězdy?
BS: To nevím. Ale je fajn jim vyhovět, ať jsou to Češi nebo Brazilci. Koupili si lístek, přišli na nás a fandili. Bylo by mi hloupé říct: Sorry, jsem unavená.
Jak jste v posledních dnech zabíjela nudu, Lucie?
LŠ: Celou dobu jsem ležela v posteli. Snažila jsem se co nejdřív a co nejvíc dostat do kupy. Každopádně jsem vděčná našim doktorům. Jejich péče je úžasná. Bez nich bych se na kurt nepostavila.
Srazila vás nemoc. Přitom ovšem v nouzově sestaveném páru překvapivě postupujete. Jak vnímáte tu zvláštní směs smůly a štěstí, která vás v Riu potkala?
LŠ: Hlavně jsem strašně smutná, že mě tahle nepříjemnost na olympiádě potkala. Měla jsem vyšší cíle v singlu, ale snad jsem si to nejhorší už odtrpěla. V deblu jsme nastoupily na krásnou cestu, snad po ní půjdeme dál krůček po krůčku. Třeba budeme mít ve středu volno, abychom se na čtvrtek mohly stoprocentně připravit.
Kromě vás je ve čtvrtfinále i Petra Kvitová a pár Hlaváčková, Hradecká. Co vy na to?
BS: Samozřejmě je to pro český tenis úspěšný den. Tři zápasy, tři výhry. Jedině dobře pro nás.
LŠ: Jedeme dál!
