Trenér Milan Doleček pohlédne k vrcholku hory Corcovado, na němž ční obří socha Krista, a promlouvá k němu: Zařiď to, prosím tě. Zasloužil by si to. Teď už je na řadě Ondra.
Všechna vyřazovací kola skifařů jsou odjeta. Zbývá jen finále.
Sedm minut. Šest mužů. Tři medaile. Jediný titul.
A Ondřej Synek ho chce.
Stříbrný byl v Pekingu 2008. Stříbrný byl i v Londýně 2012. V Riu to bude jinak, předsevzal si.
„Už v Londýně jsem na zlato měl. Jen se mi tam všechno nesešlo v pravou chvíli,“ soudí.
Má na zlato i nyní. „Vyzkoušel jsem si ho,“ prohlásil po čtvrtfinále, když si na prvních 1 250 metrech otestoval Novozélanďana Drysdalea. „Vyzkoušel jsem si ho,“ říkal také v pátek, když vyhrál semifinále před druhým úhlavním sokem Chorvatem Martinem. Tentokrát už šlo zároveň i o psychologickou bitvu. „A on to nakonec v hlavě vzdal.“
Synek si tím řekl o finálovou dráhu vedle Drysdalea. Toho chtěl mít nejvíc na očích. V cíli semifinále radostně vymrštil pěst. Pohoda z něj sálala. Rozdával úsměvy.
„Všechno je teď tak optimistické, až se toho trochu i bojím,“ přiznává kouč Doleček.
Jeho svěřenec je však matadorem mnoha veslařských bitev. Ví, do jaké mlýnice dnes vpluje, na vodě, ale i ve vlastní hlavě. „Už to bude hlavně o momentální psychické a fyzické pohodě,“ soudí.
Ve čtvrtek sledoval bitvy judisty Krpálka a současně přemýšlel sám o sobě. „Jen si to vemte. Čtyři roky trénuju a připravuju se na něco, co musím v sedmi minutách prodat. To je na tom nejtěžší. Lukáš Krpálek taky. Chystá se tak dlouho a stačí jedno zaváhání a během pěti minut může být konec. On nezaváhal. To dělá pravé šampiony.“
Co potřebuje Ondřej Synek, aby dosnil svůj zlatý sen?
1. Formu
Tu zjevně má. „V semifinále jsem i trochu pošetřil síly.“
Při druhém semifinále se pak Doleček snažil hledět do očí Drysdaleovi. Co viděl? „Mahé maká. Musí hodně makat. Víc než Ondra.“
Zato ve tváři Chorvata Martina trenér nevysledoval naprosto nic. „Je pro mě nečitelnej, velká neznámá. Jel intenzivněji než Ondra. Ale kdyby chtěl Ondru porazit, jede jinak. Mám z něj respekt. Před všemi musíte mít respekt. Cokoliv jiného je cesta do pekel.“
2. Psychickou odolnost
V Londýně Synkovi nejspíš chyběla. „Ale už jsem čtyřikrát vyhrál mistrovství světa, zkušenosti mám, je mi skoro 34 let, nemělo by mě nic překvapit,“ věří.
Doleček na jeho psychice usilovně pracoval. Pomáhali mu s tím rovněž další jeho svěřenci, dvojka „bez“ Helešic–Podrazil. S nimi nechával Synka v trénincích soupeřit.
„Tím se Ondra zoceloval. Musel si zvykat, že to musí řezat, i když to bolí. Když zaváhá, ti dva ho porazí. Šlo o vynikající sparing.“
3. Štěstí na počasí
To znamená: klidnou hladinu, žádné boční vlny, žádnou vichřici, která by proměnila závod v loterii. Zvlášť když Drysdale je ve větru lepší.
„Má být hezky,“ studuje kouč předpověď.
4. Štěstí na detaily
„Na drobné nesrovnalosti je odolný. Na zásadní problémy taky, ale člověku na klidu nepřidají. Třeba když vám nejede autobus z vesnice a přijedete o půl hodiny později,“ říká Doleček.
Plán zní: v šest Synek vstane, o hodinu později než při časných vyřazovacích bojích. „Prospívá mu, když se vzbudí normálně, a ne násilně už v pět.“
V půl sedmé vyrazí z olympijské vesnice. Před půl desátou, než začnou první závody a uzavřou se dráhy, si ještě v laguně zatrénuje.
V 10.32 (15.32 českého času) vyrazí do boje.
Trenér k němu předtím nepovede dlouhý proslov. „Už to nepotřebuje. Jsme léty sladění, není třeba mnoha slov.“
A potom...
„Zkusím si k dopolední svačině oloupat kiwi. Budu ho loupat a loupat, a jestli ho oloupu celé, tak ho sním,“ vtipkuje Synek.
V Londýně na „kiwi“ Drysdalea nestačil.
Ale tohle je úplně jiná olympiáda.
