„Docela peklo. V sedm ráno budíček, jeli jsme na letiště, kde jsme ztvrdli deset hodin. Nějak jsme tam zevlovali, povalovali se. Byli jsme nalepení na skle a koukali na naše letadlo, jak to už asi počtvrté celé vykládají a nakládají... No a dvanáctihodinový let, to už byl příběh sám o sobě,“ líčil. „Celkem jsem od závodu naspal asi čtyři hodiny.“
Dospat se bude muset během příštích dní, aby byl fit na další rundu oslav, která se pro něj před víkendem chystá doma v Ústí nad Orlicí: „Když jsem viděl záběry, jak můj fanklub slavil v jednom baru, tak se toho trochu bojím. Bude to velké.“
Nebude se muset šetřit, od závodění si teď chvíli odpočine. Na začátku příštího týdne mu mají vyndat dráty a šrouby ze zlomeného zápěstí, i proto zřejmě vypustí poslední díl Světového poháru v Andoře.
Během podzimu se chystá na pár exhibic, jezdit bude spíš pro zábavu. Plánuje dovolenou u moře s přítelkyní, čeká ho i práce na domě, který postavil v rodném městě. A co pak?
Určitě vydrží čtyři roky
Málokterý sportovec plánuje budoucnost na tak dalekou dobu jako Kulhavý. Pár minut poté, co v Riu slezl z kola, už mluvil o příští olympiádě v Tokiu. Umí si najít motivaci, čtyři roky chce určitě vydržet.
Dostal nový kontrakt od jednoho z hlavních partnerů, dohoda zní na čtyři roky. A právě to rozhodlo, že před sebe už v předstihu postavil další velký cíl. „Přemýšlel jsem, kdy skončím, jestli to bude už po Riu. Díky téhle smlouvě jsem se dokopal k tomu, že vydržím další čtyři roky. Zavázal jsem se a teď už by bylo blbé z toho couvat,“ říkal.
První cíl: nová smlouva
Dobře ví, že nesmí spadnout do stereotypu, horská kola ho musí dál bavit. Aby tomu tak bylo, plánuje přípravu oživit novinkami: „Změním závodní program, zkusím jiné tréninkové destinace, třeba i nějaké závody na silnici.“
O tom, že by terén opustil natrvalo, už neuvažuje. Šance přejít k silničářům se objevila po minulé olympiádě v Londýně, to bylo Kulhavému sedmadvacet. Teď, v jedenatřiceti, už je na tak velkou změnu pozdě.
„Ne, to už určitě nehrozí. Nemám na to věk, nikdo mi nedá takovou smlouvu, jakou mám na horských kolech. Nemá to cenu,“ uvědomuje si. I když... „Jedinou možností je krátkodobé hostování v týmu World Tour v některém z velkých závodů. Tahle šance existuje.“
Ze všeho nejdřív ale potřebuje vyřešit smlouvu na další roky. Ta současná mu v týmu Specialized Racing dobíhá, novou zatím nepodepsal. Jasno by chtěl mít během září, nejpozději října. A má o jednání celkem jasnou představu.
„O opci se, doufám, vůbec nebudeme bavit. Spíš se uzavře nová smlouva ať už se současným týmem, nebo s jiným. Budu chtít minimálně dvouletý kontrakt,“ prozradil. „Chci mít brzy klid a vědět, na co se připravuju. Ne abych o Vánocích řešil, co bude v lednu.“
V jednom má jasno už teď: i příští sezonu bude mít jen ty nejvyšší cíle. „Letos k vítězství vždycky kousek chyběl, Nino Schurter byl perfektně připravený. Ale do budoucna se s tím nespokojím,“ slibuje. „Budu dělat všechno, abych to, co jsem už všechno vyhrál, dokázal zase zopakovat.“
