Terezo, co se stalo?
Tady v tom vysokohorském prostředí je to tak, že jednou to jde a jednou zase ne. Dneska jsem na to nebyla absolutně připravená, jsem nejslabší článek téhle štafety a bohužel mi to hodně nesedlo. Tady když se tělo sekne, tak vás nepustí dál.
Už jste dopředu cítila, že to bude zlé?
I ve sprintu jsem si myslela, že nepostoupím. Tři dny jsem ležela v posteli a nemohla jsem se zvednout. Pak jsem ale nastoupila a ten den byl skvělý, protože se mi jelo fakt dobře (Beranová skončila dvacátá). Říkala jsem si, že to bude obdobné, ale nebylo. Od začátku to bylo hrozné.
Češka Tereza Beranová během prvního úseku štafety 4x5 km na olympiádě v Pekingu.
Tři dny v posteli jste zůstávala jen kvůli té výšce?
Jojo, kvůli ní. Přijedete a nemůžete se hnout, pro tělo je těžké to zvládnout. Někdo to zvládne hůř, někdo líp.
Kdy jste na trati poznala, že to dneska nepůjde?
Už na startu (trpce se usměje). Když jsem vystartovala a viděla to tempo… My jsme si říkaly, že pojedeme od začátku poslední, protože víme, že se pojede zabijácké tempo. Říkaly jsme si, že to zkusíme odzadu, kdyby někdo odpadal. Bohužel jsem odpadla já.
Bylo to tak zlé, že kdyby šlo o individuální závod, uvažovala byste o tom, že vzdáte?
To si pište, že jsem to chtěla zabalit. Ale je to týmový závod, nedělá se to. Já vím, že to je propadák jako sviňa, ale jsem mladá, celkově jsme mladý tým, tak věřím, že to zvládneme natrénovat. Ono to není hned, olympiáda je vrcholná akce a tyhle tratě nikde na světě nejsou, zvlášť v takové výšce. Jsou sice krásné, ale tou výškou náročné.
Od prvního úseku pozadu. České běžkyně skončily třinácté, zlato berou Rusky |
Co se ve výšce s vaším tělem vlastně děje?
Mně konkrétně se zavře hrudník a nemůžu nic. Není to zakyselení, ale kdybych udělala rychlejší krok nebo tempo, seklo by mě to. A to si před týmovým sprintem nechci dovolit.
Měla jste už dříve problémy s nadmořskou výškou? Třeba v Davosu?
Jo, v Davosu taky, tam už jsme přišli na to, že musíme tři dny jen odpočívat, že se nesmí trénink hrotit. Ale tohle jsem ještě nezažila, je to dobrá zkušenost do budoucna. Už vím, že olympiáda není pr... Za čtyři roky se pojede ve Val di Fiemme, kde je to sice taky vysoko, ale znám to tam a Evropa je příjemnější. Tady to fakt není sranda.
Mohla nějakou roli hrát i psychika – cítila jste na sebe tlak?
Ne, tak to není. Pro mě je to závod jako každý jiný, jen je to vyhrocené, co se médií týče. Na nás každopádně není vyvíjený takový tlak, abychom se z toho museli složit.
Myslíte si, že jste v tréninku pro přípravu na vysokou nadmořskou výšku udělali všechno?
Popravdě si myslím, že jsme se připravili opravdu dobře. Když se podíváte na Nory, ti to až tak nevychytali, čekala jsem od nich víc vzhledem k tomu, jaké mají finanční podmínky a zázemí. My jsme malý a mladý tým, malá země, nějaké kvality máme. Určitě jsme to nepodcenili a dali do toho všechno.
Co teď udělat pro to, abyste se při týmovém sprintu cítila lépe?
Půjdu si lehnout a budu zase tři dny ležet, protože není sranda si s tím tady zahrávat. Fakt budu doufat, že se to zvedne a že týmový sprint mi půjde, jinak to tady nebude moc hezká podívaná.
S čím byste v něm byla spokojená?
Chci, abychom postoupily do finále, chci se tam vejít. Doufám, že to tělo vydrží, jak moje, tak Janatky (Kateřiny Janatové), nic jiného si nepřeju. Chtěly bychom tam nechat všechno, protože tady je to vabank. Nevíte, co se komu stane, kdo promaže, komu ten den výška nesedne. Proto je ve sprintech hratelné poprat se o lepší umístění.
