Přestože první zmínky o curlingu pochází už ze 16. století, plnohodnotným olympijským sportem se stal až v Naganu 1998. A i dnes je stále možné, aby se na olympijské hry dostal tým, který se curlingu věnuje ve volném čase.
Paulovi musí každý den nejprve odpracovat osm hodin v bance a až potom míří na trénink.
„Znamená to spoustu organizace a plánování, ale nám docela vyhovuje, že máme dvě kariéry, dva životy. Z jednoho si chodíme odpočinout do druhého,“ vysvětluje Zuzana Paulová.
„Na druhou stranu nemáme žádný okamžik, kdy bychom mohli úplně vypnout a jet na dovolenou. Ležet pod palmami – to už se nám dlouho nepodařilo,“ dodává.
Vždycky pozadu
Vzhledem k jejich úspěchům se rozdíl mezi amatéry a profesionály na curlingovém ledě nepozná, mimo něj jsou ale rozdíly patrné. Nesrovnatelně větším počtem odtrénovaných hodin počínaje a prostorem na regeneraci a zázemím konče.
Czech Mixed Doubles curling champions 2020!
Undefeated, happy and ready to compete at WMDCC in Kelowna as the Czech national team!
First goal of this season is completed, more is coming.
#champions #czechteam #curling #ceskycurling #mixeddoubles #icepad @29e.shop
„Regeneraci a fyzickou přípravu vtěsnáváme do našeho plánu pod tlakem. Víme, že v počtu hodin na tréninku, v posilovně nebo na fyzioterapii jsme vždycky pozadu,“ popisují.
Manželé z Prahy si také až donedávna museli vše zařizovat sami. Dopravu, ubytování, přihlášky na turnaje; na rozdíl od profesionálních týmů, kde se sportovci nemusí starat vůbec o nic.
„Teď už je to trochu lepší, máme dva kouče, ale ta podpora je stále omezená,“ říká Tomáš Paul.
I proto si nebyli na konci minulého olympijského cyklu jistí, zda chtějí v takovém zápřahu pokračovat.
„Museli jsme si doma velmi dobře vyjasnit, jestli chceme hrát a věnovat tomu tolik času, peněz a prostředků. Jestli nám to za to stojí,“ vypráví Paulová.
„A po olympiádě budeme muset tuto diskuzi zopakovat,“ upozorňuje.
Stres a špatný odhad
V rámci tréninku si manželé také občas najdou čas na přípravu se sportovním psychologem. Shodují se však v tom, že zápasům se v průpravě mentální odolnosti nic nevyrovná.
We are lucky to be on a curling journey again. In last few days, we had an opportunity to play top-class curling against the best Scottish teams and finished at the 3rd-4th place after a loss in the semi-final game.
We are having two more days to practise here in Stirling before we fly back home. Enjoying great ice conditions!
#curlingjourney #roadtobeijing #czechteam
„Čím častěji se člověk do vypjaté situace dostane, tím je pravděpodobnější, že ji příště zvládne lépe,“ soudí Paulová. „Na nejvyšší úrovni umí všichni hodit všechno. Celé je to o tom, jestli jsou schopni to mentálně zrealizovat,“ myslí si Paul.
„Kdybychom měli na tréninku hodit všechny kameny do prázdných kruhů, tak je tam hodíme, protože je to rutina. Kdybychom měli stejný kámen zahrát v zápase o olympijskou medaili, tak už to není rutinní kámen. Začnete přemýšlet, jak ho hodit, jak je led rychlý, jestli točí,“ popisuje Paulová.
„Musíte si uvědomit, že umíte házet, a vytěsnit z hlavy všechny pochyby.“
Po odhození kamene přichází na řadu metení. „To se dá také zkazit. Nemusí to být jen stresem, stačí špatný odhad. Do středu kruhů se nehází z ruky, tam se musí kámen domést. A když metař kámen špatně odhadne a přemete ho, může to být chyba, která stojí zápas,“ vysvětluje Paul.
Láska na první pohled? To ne
Curlingová disciplína smíšených dvojic měla olympijskou premiéru před čtyřmi lety v Pchjongčchangu a už tehdy se snažili Paulovi do Jižní Koreje kvalifikovat. Tou dobou se „dvojkovému“ curlingu plnohodnotně věnovali teprve druhým rokem. Na ledě s kameny a košťaty se ale pohybují mnohem déle.
Osmadvacetiletá Zuzana od svých deseti, o pět let starší Tomáš od studia na gymnáziu. Oba se ke curlingu dostali náhodou.
„Pocházím z Roztyl a postavili nám halu hned vedle školy,“ povídá Paulová. V dětství hrála volejbal, její tým ale zrovna přerušil činnost. A tak se nechala ve škole nalákat, aby se přišla do nové haly podívat.
„Myslela jsem si, že to je bazén, takže led mě tam trochu překvapil,“ vzpomíná. „Curling pro mě nebyl láska na první pohled, ale k volejbalu jsem se už nevrátila.“
Waiting for a competition after the longest curling break is over!
Thank you @ec_oberstdorf_curling for running mixed doubles WCT. Finishing 2nd was just cherry on top :)
#icepad #hardlinenation #czechteam #curling @29e.shop @hardlinecurling @ceskycurling
To její manžel měl o něco větší představu, do čeho jde, když vstoupil poprvé na curlingový led. Jeho spolužák z lavice byl v curlingovém týmu, ale měli málo lidí, a tak ho přesvědčil, aby začal hrát taky.
U obou partnerů přijali rodiče nový koníček svého dítěte s radostí. „Byli rádi, že jsem se začal věnovat nějakému sportu na organizované úrovni,“ říká Paul.
„Naši byli velmi spokojení. Znamenalo to, že mě nemusí nikam dovážet. Stačí, abych seběhla z kopce. Takže mě v tom intenzivně podporovali,“ přidává s úsměvem Paulová.
Dva dobří hráči
Nejdříve hráli v klasických mužských a ženských čtyřčlenných týmech. Seznámili se samozřejmě na curlingu. Nějaký čas pak kombinovali obě disciplíny. V roce 2013 společně získali na mistrovství světa ve smíšených dvojicích bronzovou medaili.
Když se rozhodli přeorientovat jen na dvojice, důvod byl čistě pragmatický. „Rozhodující aspekt byla výkonnost. Větší šance jsme viděli právě v disciplíně dvojic,“ přibližuje Paul.
„To, že tvoříme pár, je samozřejmě fajn, ale k výkonnosti potřebujete mít dva dobré hráče, rovnocenné partnery,“ dodává Paulová.
Jejich vztah ale nakonec rozhodování také ovlivnil. „Mně by se nelíbilo, kdyby měl Tomáš hrát smíšené dvojice s někým jiným a věnovat tolik času jiné ženě,“ přiznává Paulová.
A manžel se přidává: „Pokud hrajete v mužských a ženských týmech, tak jezdíte na turnaje odděleně, a tím pádem se vůbec nepotkáváte. Veškeré své volno čerpáte na to, že jste s někým úplně cizím.“
Když logiku přebije pocit
Společný tréninkový čas věnují přípravě na ledu, zlepšování techniky, cvičení v posilovně nebo také práci na komunikaci při zápasech.
Na cestě do Pekinguseriál iDNES.cz 1. DÍL: Pro nový pas a do Pekingu. Ruská slečna s českým parťákem míří na olympiádu |
„V naší disciplíně je méně času na rozhodování, takže je všechno vypjatější. Komunikace je hodně zkratkovitá, abychom do co nejkratšího času vstřebali co nejvíc slov a předali si co nejvíc informací,“ vysvětlují.
„Museli jsme taky trénovat, abychom si neskákali do řeči. Času je málo, do toho hlučí diváci a třeba se hraje i na vedlejších drahách, takže my potřebujeme mít natrénováno, kdy kdo mluví, abychom přesně věděli, co se děje.“
I když u většiny kamenů se nemusí příliš domlouvat, jak je zahrají, občas se projeví jejich rozdílné přístupy.
„Já jsem dost analytický typ,“ přibližuje Paul. „Rád si promýšlím situace dopředu, co se bude dít za čtyři kameny, jestli jsme nezapomněli na nějakou variantu, kterou může soupeř zahrát. Hraji si s pravděpodobností a podle toho pak rozhoduji, který kámen je pro nás jistější.“
Zato jeho manželka? „Zuzka to hází za hlavu a hraje víc pocitově,“ porovnává. „Takže v některých chvílích přebije mou nezničitelnou logiku a prosadí kámen, který nám může vyhrát zápas. Ale je to větší risk, než který doporučil můj výpočet.“
Paulová souhlasí, že dává více na pocit a na aktuální rozpoložení soupeře. „Když cítím, že jsou dole, tak na ně ráda přitlačím. Tom pořád jede v té své strategické koleji, nekouká na soupeře a jede jen svoji hru.“
Nyní už se plně koncentrují na olympijské hry. Kvůli intenzivnímu tréninku a pak samotným hrám si museli vzít dva měsíce neplaceného volna. „Od 26. prosince jsme v plné curlingové přípravě. Už teď je vidět, že mu věnujeme mnohem víc času než doposud,“ říkají.
Kvalifikace do Pekingu je stála velké množství času, peněz a nervů. Za tři týdny to vše mohou proměnit ve výsledek na olympijském turnaji. „Extrémně se těším. Olympiáda je vyvrcholení našeho snu, přípravy a cesty,“ svěřuje se Paulová.
A už mají samozřejmě také spočítáno, jak by se jim mělo mezi deseti olympijskými týmy dařit.
„Chtěli bychom skončit na pátém až sedmém místě. Všechny týmy známe, se všemi jsme hráli, všechny jsme už někdy porazili. Není to tak, že bychom měli přijet a dostat…“ zarazí se.
„...A devětkrát prohrát,“ doplní.
