"Musí si to všechno sednout, bylo to hodně intenzivní a fakt to zatím můžu těžko hodnotit,“ říká.
Myslí tím nejen své umístění, ale také olympijské hry jako celek. "Moje šesté místo není špatné, před hrami, kam jsem měl jet jen jako náhradník, bych ho bral. Nakonec jsme ale s Davidem Svobodou neudělali medaili, a tak jsme se nevyrovnali Aténám, kde bral Libor Capalini bronz,“ přemýšlí osmadvacetiletý Plzeňan.
Stejně tak je rozpačitý ze samotného průběhu her. "Přišlo mi to všechno strašně megalomanské, na efekt a také studené. Pro nás sportovce tam sice byl připravený veškerý komfort, ale nebylo to přirozené,“ líčí.
Když má srovnat Atény před čtyřmi roky a Peking, dá přednost Aténám. "Olympiáda tam byla komornější, příjemnější, taková pro sport,“ srovnává.
Teď v Pekingu zažil věci, nad nimiž kroutí hlavou. "Třeba na parkúr a závěrečný běh se přišlo dívat pětatřicet tisíc lidí. To je neskutečné. Pochybuju, že tolik lidí pětiboj může zajímat,“ zamýšlí se.
Michalík jel do Pekingu jako náhradník za zraněného Libora Capaliniho. A ze své pozice rozhodně nezklamal. Poté, co do té doby vedoucí David Svoboda vyhořel na parkúru, se stal českou jedničkou.
Ne všechno mu ale vyšlo podle představ. "Střelba se povedla. Šerm jsem zkazil a průměrné bylo i plavání. Parkúr mi vyšel a běh nakonec také,“ připomíná fakt, že se změnou tréninku přicházejí výsledky i v dříve hodně neoblíbeném běhu.
Teď Michalík zvažuje, jestli ještě absolvuje finále Světového poháru. "Necítím se zdravotně nejlíp a také motivace trošku chybí,“ vysvětluje.
Těší se na dovolenou v horách. „Klid, pár lidí,“ usměje se.
Co ale chce zvládnout, je olympiáda v Londýně. Věří, že se do té doby dostane z pozice „toho druhého vzadu“. A zaútočí na medaili.
