Na nohy mu pomáhají až spoluhráči, i ti z lavičky, kteří za ním jako jeden muž přišli. „Stříbro bereme, ale teď hned po zápase převládá zklamání,“ povzdechl si po středeční prohře 1:2 (-12, 24, -14).
Ještě chvíli po finále jako by bloudil po hřišti, pohled klopil k zemi. Do svlečeného dresu si utíral upocenou tvář a oči, v nichž se občas zaleskly slzy. A ani podpora kamarádů a spoluhráčů ze zklamání nic neubrala. „Dobrý to bylo, hrál jsi dobře,“ slyšel kolem sebe. Ale možná porážka bolela to o víc, jak v zápase dřel.
Právě díky Bambasovi totiž Středočeši zpočátku jednoznačné utkání zdramatizovali a málem i vyhráli. „Jestli jsme měli problémy, tak jenom se soupeřovou osmičkou,“ uznal i kouč vítězů Aleš Broulík. Hráči v modrém čelili ve druhém setu za stavu 22:24 dvěma mečbolům, ale oba odvrátili. Obrat režíroval Bambas, jenž zejména skvěle servíroval: „Musím poděkovat klukům, kteří udrželi druhý blok na síti, a já jsem přidal i nějaký ten přímý bod z podání.“
Finále tak gradovalo až v rozhodující třetí sadě. Volejbalisté ze Středočeského kraje do ní vstoupili lépe a vedli už 10:5. Jenže pak přišla dlouhé série reprezentantů z jižní Moravy a v napínavé koncovce se radovali právě hráči pořadatelského kraje. „Trochu jsme zaspali na příjmu a najednou jsme se nemohli chytit,“ hodnotil Bambas zastřeným hlasem.
Diváky na tribunách zaujal nejen výborným bojovným výkonem a hecováním spoluhráčů, ale i naslouchátkem, které si tu a tam rukou zkontroloval. „Musím mít implantát, jinak bych neslyšel. Ale při sportu mě nijak nelimituje,“ popisoval pokračovatel volejbalového rodu.
Ne, není náhodou, že si vybral tenhle sport. „Hrají ho oba rodiče. Taťka nastupoval chvíli v extralize, mamka zase působí ve druhé ženské lize. Když potřebuju poradit, mám se na koho obrátit,“ poznamenal.
Kam to s takovými geny dotáhne? Velký úspěch si veze teď z Olympiády dětí a mládeže, pod stříbro se podepsal jako kapitán. Byť bezprostředně po finále mu chvíli asi bylo málo.
