Ale ona si na slávu stejně nepotrpí. Po Pekingu si oslavy užívala, byť trochu ve stínu "jamajského blesku". Stačilo jí, že má svoje zlato. Získala jej jako první jamajská sprinterka v historii.
O rok později v Berlíně přidala i titul mistryně světa. Byla na vrcholu. Ale o pár měsíců později přišla rána. Před mítinkem v Šanghaji v roce 2010 jí bolel zub, tak si vzala prášek. Jenže obsahoval zakázanou látku oxycodon.
Trenér jí věřil, to pomohlo
"Přijímám zodpovědnost, protože sportovec musí vědět, jaké léky si bere. Ale na druhou stranu jsem naštvaná, protože si o mě nyní všichni myslí, že dopuju. Moje pověst je v troskách," uvedla tehdy Fraserová.
Následoval půlroční trest zákazu činnosti. Návrat zvládla zejména za podpory nejbližších. A trenéra Johna Springa. "Věřil mi možná víc, než jsem si sama věřila."
Opět začala běhat rychle, na londýnskou olympiádu přijela jako držitelka nejrychlejšího světového výkonu roku. Jedna z favoritek. Přesto pořád ve stínu slavného krajana. "Kamkoli na Jamajce jdu, pořád se mě ptají. Co dělá Usain? Trénuješ s Usainem?" vypráví. "Ve světle ramp je pořád přede mnou, ale nevadí mi to."
Svou slávu si užila v sobotu večer. Na startu finále stovky se usmívala do kamery, ale ten úsměv byl trošku křečovitý. Chtěla vyhrát, maximálně se koncentrovala. Trenér ji zdůrazňoval: Soustřeď se na první kroky po vyběhnutí z bloků.
O Gail jsem věděla...
"Prvních třicet metrů jsem zvládla dobře, ale posledních třicet to nebylo ideálních," vypravovala. Periférním pohledem zpozorovala, že se na ní soupeřky dotahují. "Tak jsem se do toho víc opřela, což nebylo nejlepší. Nebyl to prostě můj stoprocentní výkon," posteskla si.
V cíli ji ovládl pocit nejistoty. Údaj na světelné tabuli ji však za pár vteřin odehnal. Obhájila! O tři setiny sekundy porazila Američanku Carmelitu Jeterovou, třetí skončila její krajanka Veronica Campbellová-Brownová.
Pětadvacetiletá Fraserová-Pryceová padla na kolena a s hlavou v dlaních se rozplakala. A to ani netušila, jak výrazně se zapsala do statistik. Vždyť olympijský triumf v nejkratším sprintu obhájily před ní pouze dvě Američanky : Wyomia Tyusová (1964, 1968) a Gail Deversová (1992, 1996).
"Popravdě toho z atletické historie moc neznám, ale o Gail jsem věděla. Je dobré být v takové společnosti," řekla tichým hlasem. Minimálně čtyřiadvacet hodin si mohla užívat slávu - na jejího krajana Usaina Bolta čeká londýnský souboj o medaile teprve v neděli večer...