V neděli , na závěr her v Aténách, se vytrvalci vydali po stejné trati, jen o maličko delší. K dispozici už mají iontové nápoje a energetické gely. Jsou profesionálové.
To Spiridon Louis se živil dopravou pitné vody do Atén, na jejichž předměstí Maroussi žil. To byl jeho vytrvalecký trénink. Jinak o sportu nic nevěděl. „Když mu po maratonu chtěli namasírovat nohy a sáhli na ně, zakřičel: To je potupa. Nechte mě být, chci jít domů a slavit s přáteli,“ vypráví jeho vnuk.
Historky o předkovi zná jen z vyprávění, narodil se 16 dní po jeho smrti. Maratonský vítěz zemřel v 67 letech na infarkt. Jeho jméno dnes nese olympijský stadion, kde včera byly zakončeny hry. V Maroussi je jeho socha.
Jinak na triumfu mnoho nevydělal. Jako odměnu slíbil tehdy řecký král vyplnit vítězi jedno přání. Louis si nepřál ani dům, ani pozemek. „Chtěl koně a vůz, aby mohl vykonávat svou práci,“ říká vnuk.
Z maratonu se však nestala rodinná tradice, neběhá nikdo z příbuzných. „Já jsem se narodil za války. Tehdy to nebylo lehké. Ale atletikou jsem fascinovaný. Běžci mají dneska luxus, ale stejně všechny maratonce obdivuju,“ říká Louis, jenž si zaběhl alespoň část štafety s olympijským ohněm.
