Hero má kontroverzní design, bohatou výbavu a výborné uživatelské prostředí. Inspirace iPhonem či Palmem Pre je u uživatelského prostředí zjevná, ale nejde o otrocké kopírování. Zklamala nás práce s videem a ne zcela dostatečný je výkon procesoru. Oproti iPhonu boduje Hero především prací s on-line profily a s kontakty. V tomto směru je novinka nepřekonatelná.
HTC Hero je další z telefonů s operačním systémem Android od Google. Je to třetí "androidí" mobil z dílen tchajwanské společnosti a vlastně první, se kterým se mohou zákazníci setkat ve volném prodeji. Předchozí typy G1 a Magic totiž najdeme spíše exkluzivně v nabídkách operátorů.
A v tom může být u Hero trochu zádrhel – v zahraničí sice pronikl do nabídek operátorů Orange nebo T-Mobile, ale v Česku se podle všeho Hero k operátorům nechystá. T-Mobile má totiž dostatek původních G1, Vodafone má zase model Magic a O2 o Android celosvětově nejeví příliš velký zájem. Je to velká škoda, protože Hero je výborný telefon. Technicky je sice vlastně téměř identický s modelem Magic, ale jeho nové uživatelské prostředí z něj dělá daleko zajímavější přístroj.
Katalog mobilů:
Katalog mobilů: HTC Hero a konkurence různých platforem - Apple iPhone 3GS, HTC Touch Diamond 2, Samsung Jet a Samsung i8910 HD.
Kapitoly recenze:
Stručná charakteristika:
Dotykový telefon s operačním systémem Google Android a unikátním uživatelským prostředím.
HTC se podařilo vytvořit přístroj, který se nesmazatelně zapíše minimálně do historie platformy Android. Předchozí přístroje byly totiž spíše takovými telefony pro hračičky, běžný uživatel dal přednost iPhonu. Jenže HTC se v Hero podařilo vytvořit uživatelské prostředí velmi atraktivní pro obě skupiny. Je to vlastně obdobné jako nedávno v případě HTC Touch Diamond, které jsme ověnčili titulem prvního Windows Mobile přístroje pro běžného uživatele.
Vzhled a konstrukce – teflonem proti otiskům
Ostře řezaný design s předsunutou "bradou" ve spodní části telefonu je předmětem mnoha diskusí. I u nás v redakci jsme se rozdělili na dva tábory – jedněm se Hero opravdu líbí, těm druhým přijde doslova otřesný. Druhá skupina přitom převažuje. Hero ale rozhodně nelze odepřít osobitý styl – někomu se jednoduše líbit bude, jinému nikoli.
Zajímavostí Hero jsou kryty vyrobené s použitím teflonu – to platí pro bílou, námi testovanou variantu. Tmavě hnědá verze je z běžných materiálů. Teflon má zabránit ulpívání otisků prstů a to můžeme jen potvrdit. Hero je po dlouhé době telefonem, který se neleskne a není neustále upatlaný. A to platí i pro černou variantu, která je vyrobena z matných plastů. Díky svému tvarování a vcelku příjemným rozměrům (112 x 56,2 x 14,4 mm) padne 135 gramů těžký Hero velmi dobře do ruky. Při manipulaci s Hero ale docela záleží na tom, jak jej majitel drží – určitý způsob držení může mít za následek to, že se mu bude telefon v ruce díky zahnutí překlápět.
Pochválit musíme i mechanické zpracování Hero – telefon drží velmi dobře pohromadě, spáry jsou téměř neznatelné a celek působí velmi důvěryhodně. Jenže po našem delším testování se objevily i potíže – hrana přechodu ze zadní plochy do zkosených boků se totiž jakoby vyleštila. Vyleštěná hrana navíc získala tak trochu namodralý nádech – možná od zadní kapsy jeansů, kde jsme telefon často nosili. Po jednom nevinném pádu na zem se navíc na těle objevily nepříjemné škrábance, které se rychle zanesly špínou. Pokud se tedy k telefonu nehodláte chovat jako v bavlnce, doporučujeme spíše tmavou variantu. Ta ale není dle našeho názoru designově tak atraktivní (ale zároveň je méně kontroverzní).
Displej a ovládání – princip Sense nadchne
HTC společně s modelem Hero představilo i nové ovládání. Kolem jeho pojmenování se trochu nakupily zmatky. Společnost totiž nepojmenovala uživatelské prostředí, ale jakýsi princip, kolem kterého UI vzniklo. Ten se jmenuje Sense a zakládá se na třech filozofiích. Ty jsme představili při světové premiéře modelu Hero.
Jenže jak už tomu tak bývá, novináři a veřejnost si spíše přejí pojmenování toho konkrétního – tedy uživatelského prostředí samotného. A co jiného se nabízí než označení Sense UI, že? U HTC nás za tuto nepřesnost možná nebudou mít rádi, ale my to riskneme – pro účely této recenze budeme "uživatelské prostředí postavené okolo principu Sense" nazývat jednoduše Sense.
A jaké tedy Sense UI vlastně je? Jednoduše úžasné. Po delší době se na trhu objevilo opravdu inovativní uživatelské prostředí, které nemate svou komplikovaností, a přesto dává uživateli možnost až neskutečné individualizace. Navíc Sense nabídne velmi zajímavé propojení mnohých funkcí.
Věc se má asi tak. U obyčejného Androidu má ten, kdo se chce v systému hodně vrtat a doinstalovávat množství prográmků, velkou možnost upravit si přístroj a UI k obrazu svému. Jenže běžný uživatel tolik experimentovat nechce. Prostředí Sense tak nabízí několik přednastavených scénářů, z nichž si může běžný uživatel vybrat ten, který mu vyhovuje. HTC nazývá tuto funkci Scenes – každá tato scéna nabídne přednastavení pro jisté situace nebo uživatele. Na úvodní obrazovce tak jsou v každé scéně dostupné jiné informace a nejinak tomu je i na dalších čtyřech obrazovkách, mezi kterými může uživatel listovat. Pokročilejší uživatel si může jednotlivé scény ještě upravit – některé widgety nebo zkratky k programům může jednoduše odstranit a přidat ty, které mu vyhovují. U mnohých widgetů lze navíc ještě volit design, kterým se budou prezentovat. Mezi scénami se dá snadno přepínat. Uživatelsky upravené scény lze ukládat. Ti nejpokročilejší tak mohou telefon změnit zcela k nepoznání.
Pokud si uživatel scény nakonfiguruje opravdu pečlivě, pak prakticky nebude muset zamířit do menu telefonu, kde jsou dostupné jednotlivé programy nebo položky nastavení. Menu se dá kdykoli vyvolat šipkou v levém dolním rohu obrazovky. Prakticky jakoukoli položku odsud ale můžete mít nastavenou v dané scéně jako zkratku na rozšířených plochách úvodní obrazovky. Mezi obrazovkami lze listovat prstem případně otáčením trackballu, který je velmi příjemným ovládacím prvkem.
Další ovládací prvky jsou víceméně shodné s modelem Magic – je tu vlastně stejná sada tlačítek, jen s trochu jiným umístěním. Po stranách pod displejem jsou tlačítka pro ovládání hovoru – to pravé slouží také jako tlačítko pro zapnutí telefonu nebo pro jeho probuzení. Pro probuzení telefonu je následně ještě potřeba prstem táhnout lištu na displeji směrem dolů. Mezi tlačítky pro ovládání hovoru se nachází klávesa Home, která vás kdykoli vrátí na úvodní obrazovku, a tlačítko menu, které v různých situacích vyvolává různé možnosti volby. Na úvodní obrazovce tak právě dovolí přidávat widgety nebo přepínat mezi jednotlivými scénami. Vpravo od trackballu najdeme klávesu pro vyhledávání a návratové tlačítko – to uživatele vezme vždy o jeden krok zpět.
Právě umístění tohoto tlačítka se může stát terčem kritiky – je totiž velmi často využívané, jenže jeho umístění znamená, že praváci musí hodně zalomit palec. Naopak, pro leváky je umístění tlačítka naprosto geniální. Vyhledávací tlačítko má tu příjemnou vlastnost, že vždy spouští vyhledávání relevantní – na úvodní obrazovce tak nabídne Google, v menu vyhledává programy, v kalendáři záznamy, v poznámkách prohledává poznámky, v prohlížeči PDF prohledává dokument a tak dále. Jen v internetovém browseru to nefunguje a místo hledání hesla na stránce nabídne tlačítko opět Google. To je trochu škoda.
V internetovém browseru nebo prohlížeči fotografií nabídne Hero dokonce podporu multi-touch, třeba v takových Google mapách ale musí uživatel pro zoomování místo gest prsty použít ikonky.
Princip Sense se snaží také propojit a provázat mnohé funkce a údaje. Nejmarkantněji je to vidět v případě kontaktů. Ty si můžete naimportovat z Google contacts, lze je sesynchronizovat s Outlookem nebo Exchange serverem. Hero se pak snaží kontakty z různých zdrojů spojit tak, aby se v adresáři nevytvářely duplicity – a funguje to velmi dobře. Následně pak nabídne uživateli možnost nalogovat se k různým sociálním službám – samozřejmostí je Facebook a Twitter, třetí možností je online album fotografií Flickr. Pokud potom telefon v profilu uživatele u takové služby najde shodu s položkou v adresáři, přiřadí daný profil z takové služby k tomuto záznamu.
V praxi to pak vypadá tak, že telefon stáhne ke kontaktům profilové fotografie z Facebooku, a uživatel může u svých přátel sledovat aktualizace jejich stavů a událostí. Po otevření karty kontaktu navíc uživatel nevidí jen zadané položky. Na dalších listech mu totiž telefon naservíruje seznam hovorů s tímto kontaktem, SMS a e-mailové konverzace nebo právě aktualizace na zmíněných sociálních sítích. Prohlížet si lze i alba daného kontaktu na Flickru.
K tomu, aby toto vše fungovalo, je samozřejmě zapotřebí připojení k internetu. Kdo se ale k internetu připojovat nechce, může stále Hero velmi dobře používat. Jde totiž o první Android telefon, který striktně nevyžaduje ani navázání na účet u Google. Jen se potom uživatel nedostane třeba na Android Market – i to ale není tak důležité, aplikace se dají do telefonu instalovat třeba přes paměťovou kartu.
Velmi zajímavou možností je také navázání některých funkcí a programů na vestavěný GPS čip. Telefon pak například podle aktuální lokality automaticky mění časová pásma nebo promítá aktuální data a předpověď počasí pro místo, kde se telefon právě nachází.
Uživatelské prostředí Sense tak nabízí opravdu nepřeberné možnosti – to pro toho, kdo je chce využít. Kdo nechce, spokojí se se základní konfigurací a bude také velmi šťasten.
Už třeba jen proto, že Hero je vcelku svižný a rychlý přístroj. I když občasné zaškobrtnutí se tu a tam objeví. Bohužel to ale bude dáno spíše hardwarem, který Hero používá – procesor Qualcomm MSM 7200A s taktem 528 MHz totiž výrazně zaostává za srdci Apple iPhonu nebo Palmu Pre, jimž se může Hero geniálností svého uživatelského prostředí směle postavit. Nezachrání to ani 288 MB RAM a 512 MB ROM.
Zmínit se musíme také o samotném displeji telefonu. Ten používá kapacitní technologii a ovládat jej tak lze výhradně prstem. Úhlopříčka je 3,2 palce a rozlišení androidích tradičních 320 x 480 pixelů. Na dané ploše je to ještě dostatečné a tak displej poskytuje velmi dobrý obraz.
Baterie - takový standard
Akumulátor s kapacitou 1 350 mAh slibuje relativně dobrou výdrž telefonu. Nicméně v případě Hero se žádné trhání rekordů očekávat rozhodně nedá - přístroj je totiž doslova předurčen k tomu, aby byl téměř neustále připojen k internetu. Pokud bude využíván naplno, pak je každodenní dobíjení nutností. Při běžném používání se zhruba dvěma desítkami minut hovoru denně, několika SMS, čtením došlých mailů a dalších podobných činnostech se bez větších potíží dočkáme dvoudenní výdrže. Ten, kdo přístup na internet telefonu nedovolí, se může těšit i na tři dny výdrže na jedno nabití, možná více. Jenže takové schéma používání zcela odporuje zacílení tohoto modelu.
Telefonování a zprávy – Sense v plné kráse
HTC Hero sice podporuje sítě třetí generace, kamerka pro videohovory mu však chybí. To bude trápit asi málokoho. Větší část uživatelů ale možná nepotěší absence hlasového vytáčení. Jinak ale nabízí HTC v oblasti telefonování a zpráv velmi dobrý servis.
Naplno se zde ukazují výhody principu Sense – třeba již výše zmíněné přiřazování konverzací ke kartám kontaktů. Samozřejmě si lze SMS zprávy a maily prohlížet i klasickým způsobem a také je třeba jednotlivě mazat. Právě oblast e-mailů je u Hero možná tou nejzajímavější – jako první Android totiž podporuje synchronizaci s Exchange serverem a to nezávisle na synchronizaci s jakýmkoli dalším účtem. Maily z Gmailu a z firemního Exchange se tak nepletou dohromady, tedy pokud uživatel schránky úmyslně v telefonu nespojí.
Psaní mailů na displeji Hero ale není asi tou nejzábavnější kratochvílí. Klávesnice nabídne dva módy – v klasickém zobrazení nebo v módu naležato. V klasickém si lze vybrat typ klávesnice (třeba telefonní alfanumerická), v módu naležato je vždy k dispozici velká qwerty klávesnice. Na ní se píše vcelku pohodlně a Hero patří k těm dotykovým telefonům, na nichž je zadávání textů poměrně bezproblémové. Jenže nemilým faktem je, že v landscape módu chybí ovládací tlačítka, pomocí kterých se zpráva odesílá. Pro odeslání je tak třeba telefon přetočit zpět a to trochu zdržuje.
Telefonní aplikaci lze kdykoli vyvolat tlačítkem pro přijetí hovoru, na úvodní obrazovce nebo v menu telefonu je pak vždy k dispozici velká virtuální klávesa. Vyhledávání v kontaktech je zcela bezproblémové, přístroj hledá pomocí slovníku T9. Samozřejmostí jsou skupiny a také možnost přiřazení individuálního vyzvánění každému kontaktu.
Organizace a data – omezení Bluetooth se stalo moderní
Z datového hlediska nabídne Hero téměř vše – HSDPA, wi-fi nebo Bluetooth 2.0. A téměř vše funguje naprosto bezchybně. Jen Bluetooth se dočkalo v poslední době nějak populárního omezení, když přes něj nejdou odesílat soubory. Domácí kutilové jsou schopni toto omezení obejít, běžným uživatelům ale zůstane tato funkce zapovězena. A upřímně řečeno, v případě Androidu opravdu nechápeme proč. Google totiž na rozdíl od Applu takto nemusí chránit své další obchodní aktivity. Naopak jako první Android nabídne Hero i možnost bezproblémového využití jako modemu k počítači – po připojení telefonu přes mini USB kabel lze totiž v nastavení telefonu zapnout sdílení mobilní sítě. Telefon nabídne i klasické USB Mass Storage s přístupem na paměťovou kartu. Slot pro karty se nachází pod zadním krytem.
O možnostech synchronizace s počítačem nebo Exchange serverem jsme se již zmiňovali, Hero nechybí ani další důležité kancelářské funkce – třeba balík Quickoffice zajistí možnost alespoň prohlížení kancelářských dokumentů. Trochu podivné nám přišlo spouštění kalendáře, které trvá i několik sekund.
Velmi kvalitní je internetový prohlížeč. Ten zvládá i Flash, ale bohužel ne zcela bez problémů. Některé Flash objekty nepřehraje, jiné přehrává trhaně. S podobnými problémy se ale můžeme setkat i na ostatních platformách, plnohodnotná implementace Flash do mobilních telefonů je zatím stále trochu problémem.
Zvláštně se Hero chová k ukládaným datům. Fotografie a další pořízené materiály totiž musí zásadně na paměťovou kartu. Trochu podivné pak je, že telefon nenabízí standardně jakýkoli souborový manažer, který by umožnil s daty na kartě manipulovat. Naštěstí existuje řada freeware řešení, která lze najít na Android Marketu.
Mimochodem, u něj stále přetrvává ta zásadní nevýhoda, že si v Česku nemohou standardně uživatelé kupovat placené aplikace – i to jde ale obejít, ale opět se jedná o metodu pro malé domácí hackery.
Zábava – překvapivé mezery
Málokdo by to asi čekal, ale právě v zábavní oblasti má Hero nejvíce mezer a nedostatků. A to prosím (pro Android opět premiérově) nabídne třeba i 3,5 mm jack konektor. Jenže chybí třeba FM rádio.
Inu, to lze oželet, ale horší je to v případě Hero třeba s videem. Jeho přehrávání je tak trochu sázkou do loterie. Telefon totiž nenabízí žádný rozumný videopřehrávač, a tak si v něm lze pustit prakticky pouze MP4 videa. Ta ale bývají ve vyšších rozlišeních často dost trhaná. Pro přehrávání oblíbených DivX nebo XviD souborů neexistuje zatím ani žádná aplikace třetí strany. Vrcholem videoschopností Hero je tak přehrávání klipů z YouTube a to bohužel nemůže stačit.
Ono ostatně ani schopnosti nahrávání videa nejsou kdovíjaké – rozlišení 352 x 288 pixelů s rychlostí záznamu 15 snímků za sekundu opravdu nejsou žádné terno. Přitom vestavěný pětimegapixelový fotoaparát s automatickým ostřením by jistě zvládl i WVGA rozlišení. Jenže to by asi bylo příliš na přeci jen již trochu obstarožní procesor v Hero. HTC by se mělo nad hardwarem svých přístrojů trochu zamyslet, protože zbytečně sráží výborný software.
Samotný fotoaparát pořizuje vcelku kvalitní snímky, ale opět neposkytuje vše, co by uživatel chtěl. Chybí třeba jakákoli přisvětlovací dioda a fotoaparát rovněž nemá vlastní spoušť. Fotí se zmáčknutím trackballu – telefon následně zaostří a pořídí snímek.
Zapomenout nesmíme ani na vestavěné GPS. Plnohodnotná hlasová navigace pro Android se teprve chystá a tak lze zatím využívat alespoň Google Mapy. V Hero je jejich používání usnadněno díky vestavěnému digitálnímu kompasu. Telefon vcelku rychle určuje polohu a nabízí i dobrou přesnost.
Shrnutí – tři králové
HTC Hero je opravdovým moderním smartphonem, který se může zcela směle postavit konkurenci v podobě Apple iPhonu nebo Palmu Pre. Ostatní konkurence přeci jen trochu zaostává, především z hlediska propracovanosti uživatelského prostředí.
U něj se HTC inspirovalo u Applu i Palmu, ale neuchýlilo se ke kopírování. Vzniklo tak velmi originální uživatelské prostředí, které si jistě získá řadu příznivců. Především možnosti jeho individualizace jsou tak široké, že si dovolíme princip Sense označit za v současnosti nejlepší a nejpokročilejší uživatelské prostředí. Samozřejmě však nemusí vyhovovat každému.
Ovládání, které vyvolává šťastný úsměv na tváři, ale místy zbytečně sráží některé nedostatky telefonu. My máme k Hero především tři výhrady. Telefon je žalostný v práci s videem, neumí odesílat soubory přes Bluetooth a použitý procesor toho má místy opravdu plné zuby (což se projevuje třeba i u onoho videa).
Jinak ale Hero nabízí takové funkce a možnosti, které vám konkurence většinou nedá. Především propojení s online profily na sociálních sítích je opravdu dobrým počinem – tady může Hero soupeřit jen s Palmem Pre, který se u nás zatím neprodává a ještě nějakou dobu prodávat nebude. Propojení různých profilů a funkcí, seskupení událostí kolem kontaktů, přepínání scénických uživatelských profilů, hodně aktivní zapojení GPS a další funkce zajišťují fakt, že HTC Hero je radost používat. HTC si ale nechá za tuto radost celkem slušně zaplatit – Hero stoji 13 000 korun. To je o trochu více, než některá konkurence.
Proč koupit? |
|
Proč nekoupit? |
|
Kdy? |
| v prodeji |
Za kolik? |
| 13 190 Kč |
