Recyklovat a znovu využít lze podle Davida Vandrovce z kolektivního systému REMA specializujícího se na sběr a recyklaci vysloužilých elektrozařízení, přenosných baterií nebo akumulátorů až 95 % částí mobilů. Podle Vandrovce na každou z více než čtyř milionů českých domácností připadají průměrně tři až čtyři mobilní telefony.
„Z toho jsou však jeden až dva uloženy v šuplíku. Pokud mění uživatel svůj mobilní telefon za jiný, většinou novější, tak ve třetině případů ten starý někam schová a nechá jej tam,“ doplnil Vandrovec s tím, že takto uskladněný ho dotyčný mívá až pět i více let.
Jedním z důvodů, proč vysloužilé mobily uživatelé nepředávají k recyklaci, je i finanční stránka. Přesněji tedy vědomost výše původní investice. Mnozí si odmítají připustit, že by věc v řádu několika tisíců korun měli jen tak odevzdat. Jiní si i nefunkční mobily ponechávají naopak z nostalgie, třeba jako vzpomínku na vůbec první pořízený či používaný mobil.
„S našimi přenosnými telefony jsme mnohdy strávili mnohem více hezkých chvilek než se spoustou bližních a kamarádů. Telefony jsme měli, na rozdíl od rodiny a přátel, stále u sebe. Velmi rádi se pak vracíme k uloženým textovým zprávám nebo dalším osobním datům, které jsou v přístroji pečlivě uschovány,“ vysvětlil motivaci některých uživatelů psycholog Petr Šmolka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. K vyvolání vzpomínek podle něj stačí už jen pouhé uchopení roky odloženého přístroje.
Vysloužilé mobily končí v šuplících ovšem i coby potenciální zábava pro děti či vnoučata a z ryze praktických důvodů, tedy jako možný zdroj dílů.
Obáváme se i ztráty kontroly
Podle psychiatričky a psychoterapeutky z pražské EUC Kliniky Praha Opatovská může mít na motivaci telefon vyhodit a zrecyklovat hypoteticky vliv podstata nomofobie, tedy závislosti na mobilu či smartphonu. Nefunkční mobil tak nevyhodíme například i kvůli obavě, že ztratíme kontrolu nad situací.
„Když vyjdete ze znalostí o nomofobii, lze jimi ve vybraných případech odůvodnit to, že není možné zahodit starý telefon. Protože byl zdrojem strachu a ten potřebujete mít pod kontrolou, je to biologická danost. To, že je nefunkční, si mozek uvědomuje, ale amygdala, tedy část mozku, která významně ovlivňuje naše chování při strachu a radosti, se jen tak lehko nevzdává,“ dodala Dutková. Podle ní je to však hodně individuální.
5. února 2014 |
Odložené v šuplíků bývají telefony dokonce déle, než byly reálně používány. Průměrná doba používání jednoho přístroje je tři až čtyři roky, poté jej uživatel většinou vymění za nový. Není ovšem výjimkou, že k výměně starého, či spíše zastaralého mobilu za nový dojde o poznání dříve.
Apple loni vytěžil zlato za miliardu. Stačil mu k tomu elektronický šrot |
K recyklaci vysloužilých mobilů vyzývají uživatele i mobilní operátoři. Například česká pobočka Vodafonu podle ředitelky korporátní komunikace a společenské odpovědnosti Adriany Dergam zrecyklovala od roku 2004 více než 80 tisíc starých mobilů. „To je však v ohledu na počet, který skladujeme bez využití doma, velmi neuspokojivé malé číslo,“ dodala. Telefony je možné odevzdávat buďto do připravených nádob přímo v prodejnách operátora nebo prodejci.
Vzhledem k výše uvedenému je tedy nutné mobilní uživatele k odevzdání vysloužilých mobilů nějak motivovat. Třeba Vodafone zájem zákazníků o recyklaci vzbuzuje investováním peněz z ní získaných do projektů chránících životní prostředí. Výše zmíněný REMA Systém pak naopak možností bezplatného zaslání balíku s vyřazeným elektroodpadem.
„Lidé by měli přispívat k odpovědné spotřebě a recyklovat mobily stejně jako například plasty nebo staré ledničky. A uvědomit si, že při výrobě těchto přístrojů vznikají uhlíkové emise, nemluvě o rostoucí poptávce po vzácných minerálech,“ dodala Dergam.
30. ledna 2008 |
3. listopadu 2015 |
