Mobilní telefon do zpovědnice nepatří

Mobil již dnes u nás vlastní většina kněžích.

Ještě před pár lety moskevský patriarcha Alexij II káral duchovní používající mobilní telefony za to, že si "osvojují životní styl tzv. nových rusů". Ve svém kázání tehdy zcela logicky argumentoval stále velkým počtem chudých věřících, kteří doslova zápasí o holý život.

Dnes je situace jiná. Napříč prakticky všemi církvemi si jejich představitelé uvědomují nutnost aktivního přístupu k novým komunikačním technologiím. Výjimku tvoří jen několik málo starších kněží, kteří se zarytě brání mobilům, stejně jako internetu. Mezi mladými kněžími jsou mobilní telefony zastoupeny stejně jako v běžné populaci.

Katolická církev dokonce již dříve přirovnala v jednom ze svých dokumentů Zemi ke "kouli po níž sviští elektronické signály" a v tichém prostoru vesmíru ji nazývá jako „upovídanou planetu".

Podobně jako v případě firem i některé církve uzavírají hromadné smlouvy s mobilními operátory. Žádná ze sítí přitom není dominantní. Preference operátorů jsou mnohdy nejednoznačné i v rámci jedné církve. V případě katolíků tak např. pražská diecéze využívá služeb sítě Eurotel, zatímco jejich českobudějovičtí bratří volají se simkartami od T-Mobilu.

Dostupnost farářů na mobilních telefonech není nic špatného a v řadě případů může posloužit i dobré věci. Jen je důležité umět ve správnou chvíli přístroj vypnout. V úvodníku časopisu Famiglia Cristiana před nedávnem vyšel dopis ženy ze severní Itálie, která byla šokována, když uprostřed její zpovědi kněz začal s kýmsi rozprávět pomocí mobilního telefonu. "Už samo přiznání ke všem hříchům pro mě bylo obtížné - a ještě přitom být přerušována vyzváněním telefonu..." postěžovala si zmíněnému periodiku rozhořčená katolička.