Opravdu potřebujeme mít dvě technologie bezdrátového přenosu? Bluetooth a WiFi (nazývaná také IEEE 802.11b) byly ještě před nedávnem novinkami, dnes se obě stávají standardem u mobilních zařízení. Každá je sice určena pro trochu jiné použití, ale přesto mají mnoho společného. Používají stejné frekvenční pásmo 2,4 GHz, nabízejí poměrně vysoké přenosové rychlosti, jsou podporovány Microsoft Windows XP a obě aspirují na to, že se stanou standardní vestavěnou součástí notebooků. V ohledu integrace do přenosných počítačů i rozšířenosti terminálů má zatím stále náskok Wifi. Koexistence technologií v těsné blízkosti je velice složitá, zařízení se totiž navzájem silně ruší. I když i s tím si vývojáři dokázali poradit, jak jsme o tom již dříve psali.
Bluetooth bylo od samého začátku vyvíjeno pro komunikaci mezi kapesními zařízeními na vzdálenost jednotek metrů. Této skutečnosti bylo přizpůsobeno vše. Vysílací výkony se pohybují v řádu mW (0,001 W) a k dispozici jsou dva možné typy přenosů. Pomalejší slouží k přenosu hlasu a kvůli frekvenci vzorkování používá rychlost 64 kbps. Druhý je pak určen pro data, pro něž Bluetooth nabízí dva módy. Asynchronní přenos disponuje přenosovou rychlostí uplink 721 kb/s a downlink 57,6 kb/s, synchronní přenos běží na 432,6 kbps v obou směrech, tedy od uživatele i k uživateli.
V současnosti je možné koupit jak Bluetooth soupravy sloužící k přenosu hlasu, jedná se o nejrůznější hands-free sady, tak karty pro datové přenosy. Zatímco mezi bondovkami jednoznačně vítězí Sony Ericsson (autosady jsou zatím stále jen ohlášené) následován Motorolou, propojení mobilů s počítači vévodí Xircom (PC karty) s 3Comem (USB adaptér).
Oproti Bluetooth stojí technologie WiFi. Primárně byla navržena jako alternativa lokálních počítačových sítí do míst, kde je složité, popřípadě nežádoucí pokládání kabelových rozvodů. Do vzdálenosti 300 metrů na volném prostranství nabízí WiFi maximální přenosovou rychlost 11 Mbps, přičemž s použitím speciálních antén může být dosah prodloužen přibližně až na dva kilometry. To je užitečné ve chvíli, kdy například potřebujete propojit počítačovou síť ve dvou nedaleko od sebe umístěných budovách.
Proč tedy WiFi nemůže Bluetooth zcela zastoupit? Na první pohled to vypadá velice lákavě: vyšší přenosové rychlosti a větší dosah. Ovšem problémů je zde hned několik. Tím patrně nejzásadnějším je vysílací výkon, který mnohonásobně převyšuje Bluetooth, a to v praxi znamená mnohem vyšší odběr elektřiny. Dalšími "proti" jsou relativně složité řídicí jednotky, tedy složitá implementace do malých zařízení, a roli nakonec hraje i to, že v současnosti není možné využít vlastnosti takového bezdrátového přenosu na maximum. Ani sebelepší přenosová technologie totiž dnes neumožňuje přenos dat po mobilní síti (uvažujeme GSM/GPRS) rychlostí větší než jsou řádově desítky kbps, potom je přirozeně používání 11 Mbps pro komunikaci se samotným mobilem zbytečně drahý luxus. O takových rychlostech proto můžeme uvažovat snad až v případě sítí 3G.
Přenosové rychlosti: Wifi je několikanásobně rychlejší, uživatelům nabízí až 11 Mbps. Bluetooth v asynchronním režimu zvládne "pouze" 720 kbps.
Zabezpečení: Obě technologie přenosu jsou už od samého základu bezpečné. Bluetooth funguje jen na velmi krátké vzdálenosti, proto je hodně pravděpodobné, že případného špióna byste záhy odhalili. Tato technologie navíc používá 48bitový šifrovací klíč i frequency hopping (skákání mezi kanály). WiFi je v tomto ohledu ještě dokonalejší. Šifrovací klíč je 128bitový a dále můžete používat úrovně zabezpečení nastavitelné přímo na straně uživatele. Na druhou stranu má WiFi mnohem větší dosah, k samotným datům se tedy může dostat daleko více lidí.
Obtížnost používání: Bluetooth se chlubí svými přednostmi - jedno zařízení může být připojeno v jeden okamžik až k sedmi dalším periferiím. Znamená to, že je velmi jednoduché požadované zařízení vyhledat a připojit, snadné je také přepínání mezi jednotlivými periferiemi. WiFi je komplexnější; vyžaduje stejnou úroveň síťového řízení jako srovnatelné drátové sítě.
Napájení: Bluetooth má nižší požadavky na napájení než WiFi. Zařízení, která na principu Bluetooth pracují, mohou proto být menší, což je pro použití ve spotřební elektronice velmi výhodné.
Závěr: Bluetooth je vhodná volba pro jednoduchá zařízení, u nichž rychlost není rozhodujícím faktorem; je nejvhodnější pro PDA, mobily, digitální fotoaparáty a eventuálně pro propojení domácích spotřebičů, které od sebe nejsou příliš vzdáleny. Bluetooth naopak není dobrou náhradou kabelových vedení mezi počítači, popřípadě mezi zařízeními pracujícími s vysokými objemy dat, jako jsou například digitální videokamery. Tam je jednoznačně nevhodnější WiFi.
